Druhý pohled z 20.6.: Raději jen tak bloumat

Když se něčemu věnujeme delší dobu a děláme to hodně soustředěně, zlepšuje to stav našich mozků a také se cítíme výrazně lépe. Čím víc mentální námahy a čím víc soustředění tomu musíme věnovat, tím lépe. Dokonce i když se jedná o nějakou pitomost bez praktického významu. Lepší je usilovně počítat ovečky než se rozptylovat mezi všechno a nic.

Opakem toho je těkání. Stav, kdy se mysl zabývá chvíli tím, chvíli oním a u ničeho nepostojí. Mozek je nevyužitý, trpí a má sklon sklouzávat k depresím nebo úzkostem. Třeba když každých pár vteřin koukáme na jiné video na sociální síti. Nebo když jen tak procházíme mezi obchody, aniž bychom hledali něco konkrétního.

V obou případech je výsledkem únava. Jenže únava z vyčerpání je příjemná, zatímco „uondanost“ z nicnedělání je protivná.

Tohle všechno zjistil už někdy začátkem 90. let americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi (česky vyšla jedna jeho kniha pod příšerným názvem O smyslu štěstí a života). Všiml si také, že i když lidé mají těžkou a mizernou práci, nejhorší náladu mají ve volném čase, když mozek těká (vyjma případů, kdy ten volný čas tráví nějakou soustředěnou činností). Tento poznatek byl od té doby všeobecně akceptován. Různí psychologové provedli stovky experimentů, které jsou s touto teorií ve shodě.

Píšu to proto, že se pořád setkáváme s lidmi, kteří si vůbec neuvědomují, že o své mozky musíme pečovat a že těkání je ničivé. Je to jeden z důvodů, proč nám tolik ubližuje pobyt na sociálních sítích, kde každé záležitosti (postu) věnujeme jen pár vteřin a zároveň se od nich nemůžeme odtrhnout. To už je mnohem lepší se válet, dívat se do nebe a jen tak bloumat.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.