Marie Kovalová: Listopad 2026, a jeho výročí
Listopad 2026 – aktuální astronomické informace:
– 1. 11. 2026 vyjde Slunce v 6:49 a zapadne v 16:37 hodin SEČ.
– 22. 11. 2026 vstoupí Slunce do znamení Střelce.
– 24. 11. 2026 bude Měsíc v úplňku, zapadne v 7:31 a vyjde v 15:25 hodin SEČ.
– 30. 11. 2026 vyjde Slunce v 7:35 a zapadne v 16:02 hodin SEČ
Některá kulatá výročí na listopad 2026
– 1426 – celý podzim a začátek zimy byl mimořádně teplý a velmi suchý.
– 1526 – podzim a začátek zimy byl poměrně teplý a vlhký.
– 1626 – poslední listopadová dekáda byla velmi chladná.
– 1726 – podzim byl teplý a suchý.
Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 jsou ale data neúplná.
– 1776 – v listopadu byla teplota průměrně 3,8 °C.
– 1826 – listopad měl průměrně 4,1 °C.
– 1876 – v listopadu bylo velmi chladno – průměrně 0,7 °C.
– 1926 – listopad byl nebývale teplý – měl průměrně 7,6 °C.
– 1976 – listopad byl teplý, měl průměrně 6,5 °C.
– 2001 – v listopadu bylo průměrně 4,4 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“, vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
– 1. 11. 1906 zemřel ve věku pouhých 41 let Ota František Josef, rakouský arcivévoda, mladší bratr Františka Ferdinanda d´Este, synovec císaře Františka Josefa, otec posledního rakouského císaře Karla I. Ota byl bezstarostný a lehkomyslný. Pro neustálé skandály se jeho manželka i celá císařská rodina od něj distancovaly. Jeho styl života mu nakonec přinesl i onemocnění syfilidou a to ho odsoudilo k strastiplnému umírání.
– 1. 11. 1916 zemřel 69letý kníže Franz Thun und Hohenstein, rodák z Děčína, právník, politik, místodržitel Čech v letech 1889-1896 a 1911-1915. Z funkce místodržitele odstoupil ze zdravotních důvodů, kornatěly mu cévy a na jedno oko oslepl.
– 1. 11. 2006 zemřel 81letý William Clark Styron, klasik americké literatury. Za více než půlstoletí napsal pouhé čtyři romány: Ulehni v temnotách (1951), Zapal tento dům (1960), Doznání Nata Turnera (1967) a Sophiina volba (1979). V žádném z jeho románu nechybí tragický podtón, každý je bolestnou sondou do hlubin lidské duše. V roce 1993 přidal ještě vzpomínkové povídky Ráno na pobřeží.
– 2. 11. 1766, před 260 lety, se v Třebnicích u Sedlčan narodil v hraběcí rodině Josef Václav Radecký z Radče, pozdější polní maršál, významný vojevůdce pěti císařů. S Valdštejnem (1583-1634) je nejznámějším polním velitelem z Čech. V Třebnicích Radecký prožil část svého dětství a pak, po smrti rodičů, byl v Praze u svého dědy z otcovy strany. Studoval na gymnasiu v Panské ulici na Novém Městě, pokračoval studiem na rytířské akademii v Brně a nakonec ve Vídni. Do armády se dostal v 18 letech a během své předlouhé kariéry byl sedmkrát těžce raněn, ale neprohrál jedinou bitvu kterou sám řídil. Radecký byl schopen s každým svým vojákem promluvit jeho vlastním jazykem, což také zvyšovalo jeho popularitu. Pro vojáky byl „otec Radecký“. Slavná jsou Radeckého vítězství v Itálii, na jejichž počest složil roku 1848 Johann Strauss st. slavný Radeckého pochod. Na závěr života se Radecký vyznamenal v Olomouci roku 1850 proti Prusům. Dokázal tam železnicí, na kterou starší generace hleděla s nedůvěrou, přesunout armádu v takové síle, že Prusové proti ní neměli šanci. Maršál Radecký měl osm dětí, zemřel v lednu 1858 v italském Miláně, kde poslední roky žil, bylo mu 91 let. Jeho pomník, který stál v Praze na jižní straně Malostranského náměstí byl roku 1919 odstraněn. Samotný pomník nebyl zničen, je v lapidáriu, jen velký kamenný sokl byl rozbit. V rámci předpokládané rekonstrukce náměstí se uvažuje o kopii pomníku a jejím umístění v blízkosti původního místa. V roce 2011 vznikl „Spolek Radecký Praha“, jehož cílem je právě obnova pomníku.
– 2. 11. 1996 zemřel v 71 letech po třetím infarktu Milan Codr, voják z povolání, publicista a spisovatel literatury faktu. V roce 1961 se dostal ke kosmonautice, které se pak hodně věnoval. Roku 1963 založil nový český časopis pro kosmonautiku a raketovou techniku Radar. Z řady jeho knih připomínám tu o budoucnosti kosmonautiky: Na kosmických křižovatkách (1983).
– 3. 11. 1766 zemřel v pouhých 27 letech Thomas Abbt, rodák z Ulmu, přes své mládí významný německý filosof, matematik a vysokoškolský pedagog. Zemřel náhle na blíže neurčené onemocnění vnitřností.
– 3. 11. 1926 zemřela v 66 letech na chudokrevnost Annie Oakley Butlerová, slavná americká pistolnice, ani ne 150 cm vysoká žena, která střílela jako málokterý muž. Již v 9 letech se naučila střílet, od 10 let pracovala jako služka, aby pomohla ovdovělé matce uživit 7 sourozenců. Jako 12letá, to už byla vynikající střelkyně, se začala živit lovem a své úlovky prodávala místním obchodníkům. Ve střelbě z pušky i z pistolí neměla v kraji konkurenci. Roku 1881 F. E. Butler, jeden z nejslavnějších amerických pistolníků, vyzval Annie k soutěžení a ona ho s přehledem porazila. Rok na to se konala jejich svatba. Manželé se roku 1885 připojili ke slavné kočovné show Wild West, kterou vedl pistolník a dobrodruh Buffalo Bill. Annie vždy vystupovala v šatech respektujících přísné konvence doby. Tím víc udivovala diváky svým střeleckým uměním. Její nejznámější vystoupení se odehrálo na evropském turné v Berlíně, kde vyzvala publikum, aby se přihlásil dobrovolník, kterému sestřelí popel z doutníku. Přihlásil se německý císař Vilém II. a marně mu jeho rádcové domlouvali, aby od zkoušky upustil. Annie asi z 20 m popel sestřelila a rázem se stala jednou z nejslavnějších žen světa té doby. Roku 1901 byla při železničním neštěstí vážně zraněna, prodělala několik operací páteře a po uzdravení zase skvěle střílela. V roce 1913 manželé odešli do důchodu a otevřeli si střeleckou školu v městě Cambridge ve státě Massachusetts. Mezi místními lidmi byli velmi oblíbení. Annie sepsala svou autobiografii, psala články do časopisů věnujících se většinou střelbě a také motivovala jiné ženy, aby se tomuto sportu věnovaly a naučily se střílet jako prostředku sebeobrany. Když se pak Spojené státy zapojily do první světové války, Annie nabídla, že sestaví ženský regiment. Byla odmítnuta a tak se manželé Butlerovi zapojili alespoň do výcviku střelby vojáků a finančně podporovali Červený kříž.
– 4. 11. 1966 postihla italskou Florencii a široké okolí obrovská povodeň. Po prudkých, ale jen dva dny trvajících deštích se řeka Arno i s přítoky tak rozvodnila, že kromě Florencie, která dopadla nejhůře, bylo zatopeno na 750 vesnic. Katastrofě padla za oběť stovka lidí. Zničeno bylo kolem 60 procent veškerého uměleckého bohatství města. Některé škody se nepodařilo restaurátorům dodnes napravit.
– 6. 11. 1836 zemřel 26letý Karel Hynek Mácha, básník a prozaik. Narodil se v Praze, pokřtěn byl Ignác a měl mladšího bratra Michala (1812-1871). Jeho otec pocházel od Sedlce-Prčice, kam Karel jezdil k příbuzným. Už asi při studiu na gymnáziu si nechal říkat Hynek. Jméno Karel si přidal v roce 1831. Zda to bylo podle jeho předka, rychtáře Karla Máchy z Krásné Hory nad Vltavou nebo podle císaře Karla IV., to sám Mácha nikde nenapsal. V roce 1830 začal studovat filosofii, ale roku 1832 přešel na práva, která ukončil v srpnu 1836. Během studia se zapojil i do českého společenského života, hrál nejen u ochotníků, ale i ve Stavovském a v Kajetánském divadle. Byl vášnivý cestovatel, chodil většinou pěšky za krásami přírody a místy spojenými s historií. Ač je často prezentován jako osamělý poutník, žádnou z větších cest nepodnikl sám. Roku 1834 se vydal na svou nejdelší cestu – přes Rakousko a Alpy do Itálie s Ant. Strobachem (1814-1856, také studující práv, pozdější pražský purkmistr, předseda říšského sněmu). Cesta jim trvala šest týdnů, Mácha o ní napsal Deník na cestě do Itálie. Zvláštní půvab pro něj měly hrady a zříceniny. Psal si seznam „hradů spatřených“, který má na 90 položek se 115 kresbami a akvarely. V próze se Mácha věnoval hlavně historickým tématům. Jeho nejrozsáhlejší prací je román Cikáni. Velkou pozornost budí jeho intimní deník částečně psaný šifrovaně. 23. 4. 1836 v Praze vyšel Máj, jediné dílo, které mu vyšlo za jeho života. Např. Čelakovský nebo Erben, však Máj odmítli a zvlášť J. K. Tyl vystupoval proti Máji tvrdě. Plně pochopen a oceněn byl Mácha až Nerudovou a Hálkovou skupinou, která se nazývala „Májovci“. Roku 1858 vydali almanach „Máj“, vzbudili vlnu zájmu o Máchu a ten nakonec dosáhl uznání i u kritiky. Máchovy poslední dny života, jsou popsány poměrně podrobně více svědky, ale co přesně bylo příčinou jeho smrti zcela jasné není. V září 1836 nastoupil Mácha jako praktikant u litoměřického soudního úředníka Durase. 1. 10. se v Praze narodil jeho milence Lori syn Ludvík. 15. 10. Mácha přijel do Prahy a naposledy viděl Lori a synka (ten zemřel po necelém roce). 23. 10. pak pomáhal v Litoměřicích hasit požár a týden po požáru se mu udělalo špatně. Zvracel, měl průjem a lékař stanovil diagnózu Brechdurchfall – cholerina (lehčí, vyléčitelná forma cholery). Mácha ani neulehl, léčil se po domácku a dál chodil do kanceláře, ale po dalších pěti dnech se jeho stav prudce zhoršil a upoutal ho na lůžko. 2. 11. napsal dva poslední dopisy – Lori a rodičům. Zemřel 6. 11. brzo ráno. Z obavy, že je nemoc nakažlivá, bylo datum jeho úmrtí o jeden den posunuto, aby mohl být pohřben co nejdříve, proto je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uvedeno datum smrti 5. 11. Pohřeb byl 8. 11. za přítomnosti jeho bratra Michala. Byl to den, na který byla plánovaná jeho svatba s Lori. Když po „Mnichovu“ hrozilo zabrání Litoměřicka Němci, byly Máchovy tělesné ostatky 1. 10. 1938 exhumovány a převezeny do Prahy. Antropologicky je zkoumal profesor Jiří Malý. Jeho zpráva a odlitek Máchovy lebky byly později využity při rekonstrukci Máchovy podoby, kterou vytvořili mezinárodně uznávaný antropolog Emanuel Vlček a sochař Milan Knobloch. Máchovy ostatky byly pak (7. 5. 1939) uloženy do hrobu na vyšehradském Slavíně.
– 6. 11. 1976 zemřel 65letý Václav Čtvrtek, populární spisovatel pohádek i příběhů ze současného života hlavně pro děti a mládež, autor televizních večerníčků např. Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky (1974), O makové panence a motýlu Emanuelovi (1976) a tvůrce oblíbených televizních a literárních postav, zejména loupežníka Rumcajse. Původní příjmení měl Cafourek, úředně si ho změnil až v roce 1959. Za druhé světové války pracoval jako finanční úředník v Praze. V roce 1949 nastoupil do rozhlasu jako redaktor a autor pohádkových pořadů, pak byl vedoucím rozhlasového vysílání vědy a techniky pro mládež. Roku 1960 odešel na „volnou nohu“. Jeho pohádky byly přeloženy do mnoha cizích jazyků.
– 6. 11. 1996 zemřela 85letá Eva Vrchlická mladší, baletka a choreografka, dcera Evy Vrchlické starší, rozené Frídové, herečky Národního divadla, osvojené dcery básníka Jaroslava Vrchlického. Eva mladší se třikrát vdala. Jejím třetím manželem byl herec Otomar Korbelář (1899-1976), s kterým měla dcery Marii a Ludmilu.
– 7. 11. 1956 skončilo povstání v Maďarsku – János Kádár přijel ten den v čele své prosovětské „revoluční“ dělnicko-rolnické vlády, na sovětských tancích do Budapešti. Boje ale místy byly až do 15. 10. 1956.
– 7. 11. 1966 v 85 letech odešla do hereckého nebe Mařenka Zieglerová, operetní zpěvačka a herečka. Byla ženským ideálem své doby, Adolf Branald (1910-2008) vypsal její životní příběh v románu Zlaté stíny (1980).
– 7. 11. 1986 v Paříži zemřel 71letý Artur London, československý komunistický politik, diplomat a novinář. Od mládí byl členem KSČ. Roku 1937 bojoval v občanské válce ve Španělsku, odtud uprchnul do Francie. Měl francouzskou manželku a tím silné vazby na Francii. Roku 1942 byl Němci zatčen, a poslán do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Přežil a v roce 1948 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí ČSR. Roku 1951 byl zatčen a souzen v procesu s Rudolfem Slánským (září 1952, 11 rozsudků smrti). Měl štěstí, byl odsouzen „pouze“ k doživotí. Roku 1955 byl propuštěn a už v roce 1956 rehabilitován. V roce 1963 odešel do Francie, kde podle svých zážitků sepsal knihu L’Aveu (Doznání, 1969).
– 8. 11. 1976 zemřel v 78 letech František Paul, herec, zpěvák-tenorista, klavírista, kapelník, libretista, režisér a také překladatel. Z jeho filmových rolí si připomeňme např. zpěváka ve Fričově Hotelu Modrá hvězda (1941). Jeho ženou byla herečka Eva Šenková (1923-2004) a dcerou je herečka Jana Paulová (*1955).
– 8. 11. 1986 zemřel v 96 letech Vjačeslav Michajlovič Molotov, dlouholetý vysoký sovětský politik. Pro svoji tvrdost měl přezdívku „Stalinovo kladivo“. Byl tvrdý i ke své ženě Perle-Polině (1897-1970), nezastal se jí když byla uvězněná (1949-1953), snad hlavně proto, že byla Židovka. K bolševikům se dal už v 16 letech, od 22 let (1912) byl redaktorem novin Pravda. Od roku 1918 se začal pohybovat v nejvyšších politických patrech vedle Lenina a Stalina. 23. 8. 1939 v Moskvě pak podepsal Pakt Molotov-Ribbentrop. Po roce 1956 upadl v nemilost hlavně Chruščova a byl „uklizen“ jako velvyslanec do Mongolska. Roku 1962 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Znovu byl do strany přijat a rehabilitován roku 1984. Molotovův koktejl je název pro zápalnou láhev, který jí dali finští vojáci bojující proti Sovětskému svazu v zimní válce v roce 1939.
– 9. 11. 1986 v Praze zemřela 77letá Jaroslava Muchová, malířka a restaurátorka, dcera malíře Alfonse Muchy (1860-1939) a sestra spisovatele Jiřího Muchy. Jako malé dítě studovala balet, ale nakonec se vydala ve stopách svého otce, pomáhala mu při tvorbě velkých pláten Slovanské epopeje (dokončena v roce 1928) nejen mícháním barev. Při této jeho práci byla prý jeho jediným pomocníkem. Však ji také na plátnech epopeje zpodobnil a na vstupním obraze Slované v pravlasti ji nechal namalovat hvězdné nebe mezi tureckou knutou a gótským mečem. Po druhé světové válce se podílela na rekonstrukci pláten Epopeje.
– 9. 11. 1996 zemřel 94letý Oldřich Meduna, náš významný automobilový konstruktér. K jeho nejznámějším dílům patří populární nákladní automobil Škoda 706 a vládní limuzína Škoda VOS. Byl také vysokoškolským pedagogem, ovládal několik cizích jazyků (částečně i čínštinu).
– 11. 11. 1926 zemřel 56letý (nezjistila jsem proč) Jaroslav Pulda, divadelní herec, režisér, spisovatel a překladatel. Střídal divadelní společnosti a kamenná divadla, často odcházel během angažmá k jiným scénám. Měl stále finanční tíseň a z té si pomáhal psaním a četnými překlady německých frašek a veseloher. Velké popularity dosáhl jako jeden z autorů dobrodružných detektivních příběhů o geniálním americkém detektivovi Léonu Cliftonovi. Cliftonky byly populární oddechovou četbou společně s tzv. červenou knihovnou. Jsou sice nazývány brakovou literaturou, přesto však mají své místo v dějinách naší kultury.
– 11. 11. 1956 v Kroměříži zemřel ve věku 84 let Václav Svoboda Plumlovský, rodák z Plumlova, pábitel, který byl jedním z možných předobrazů Járy Cimrmana. Narodil se v rodině rolníka, učil se ševcem a pak řezníkem; žil v Plumlově a byl považován za obecního blázna. Někdy kolem roku 1930 vydal vlastním nákladem dvě útlé knihy veršů. Roku 1943 ho zatklo gestapo, propuštěn byl až když obec Plumlov podala dobrozdání, že je duševně chorý. „Vynalezl“ lamezón, což měl být hybrid kostela a hospody (!) a snažil se prosazovat jeho stavby, prý aby to lidé po nedělní mši neměli daleko k „posezení“. Při vytváření slova lamezón vycházel z francouzského slova pro dům (la maison).
– 12. 11. 1916 zemřel 61letý Percival Lowell, americký astronom, jeden z těch, kteří předpověděli (on kolem roku 1915) existenci deváté planety – Pluta, objeveného pak v roce 1930 a přeřazeného do kategorie trpasličích planet v roce 2006.
– 12. 11. 1966 zemřel v pouhých 47 letech Vladimír Babula, rodák z Uherského Brodu, novinář a spisovatel. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně a zpočátku ilustroval dětské knihy. Před Němci uprchnul do Švýcarska, neboť jako aktivní komunista měl obavu z persekuce. Po válce se vrátil, stal redaktorem deníku Mladá fronta a od roku 1952 pracoval v časopise Mladý technik (od roku 1953 to byla Věda a technika mládeži). Roku 1960 odešel do ČTK a krátce na to se stal novinářem na „volné noze“. Nejvíc psal science-fiction (např. románovou trilogii Signály z vesmíru, Planeta tří sluncí, Oceánem světelných roků a další). Příčiny jeho tak brzké smrti nejsou zmiňovány.
– 13. 11. 1916 zemřel ve francouzských zákopech první světové války Hector Hugh Munro, britský spisovatel a novinář, který se podepisoval Saki. Bylo mu 45 let. Jeho dílo bylo plné typického suchého anglického humoru. Po studiích začal pracovat u policie, ale brzy se dal na novinařinu. Napsal čtyři sbírky povídek epigramatického charakteru. Často se zabýval krutostí a surovostí lidí, rozuzlení pak obvykle postavil na překvapivém zvratu v samotném závěru. Sbírka jeho povídek Kruté šprýmy vyšla češtině roku 1960.
– 14. 11. 1716 zemřel 70letý Gottfried Wilhelm von Leibniz, německý filozof, matematik a historik. Přispěl k rozvoji fyziky a techniky, jeho myšlenky se později projevily v biologii, medicíně, psychologii, jazykovědě či v informatice. Věnoval se i politice, právu, etice, teologii a historii.
– 15. 11. 1816 zemřel 75letý František Jan Vavák, vlastenecký kronikář, písmák a básník, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze svobodné selské rodiny, vzdělání získal jako samouk. Téměř tři desítky let dělal rychtáře v Milčicích (10 km sv. od Českého Brodu). Známé jsou hlavně jeho paměti, vydané knižně pod titulem Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816, třebaže mají význam jen regionální. Vavák oceňoval zbožnost, pracovitost a píli. Odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským reformám.
– 15. 11. 1896 na Niagarských vodopádech byla spuštěna první elektrárna na střídavý proud. Byla to první velká vodní elektrárna využívající část obrovské energie Niagarských vodopádů. Původně měla elektrárna, podle T. A. Edisona, vyrábět stejnosměrný proud. Naštěstí pro budoucí energetiku byl prosazen mnohem výhodnější systém na střídavý proud podle Nikoly Tesly (1856-1943).
– 15. 11. 1916 zemřel v 67 letech František Ženíšek, vynikající kreslíř a malíř historických a alegorických výjevů. Spolu s Mikolášem Alešem vyhráli soutěž na výzdobu foyer Národního divadla v Praze. Ženíškovy malby jsou ceněny pro vysokou technickou úroveň. Byl i vyhledávaným portrétistou, který namaloval a nakreslil na 80 vynikajících portrétů. Se ženou Barborou měl tři dcery a tři syny, jeden z nich byl také malíř.
– 15. 11. 1916 zemřel ve věku 70 let Henryk Adam Sienkiewicz, polský šlechtic, spisovatel, žurnalista, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1905. V letech 1894-1896 začal časopisecky vycházet jeho nejznámější román Quo vadis a takřka rázem sklízel ohromný úspěch mezi čtenáři i u kritiků. Před válkou Sinkiewitz odjel do Švýcarska, odkud posílal do rodné země léky, peníze, šatstvo i potraviny. Konce války už se nedožil – jeho poslední slova prý zněla: „Já už to svobodné Polsko nespatřím… “
– 15. 11. 1976 zemřel 72letý Jean Gabin, francouzský divadelní a filmový herec a také zpěvák. Po dobu své 40 let dlouhé herecké kariéry natočil přibližně stovku filmů. Nejznámější je asi jeho postava komisaře Maigreta. Roku 1962 byl jmenován důstojníkem Řádu čestné legie.
– 16. 11. 2006 zemřel ve věku 94 let Milton Friedman, americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1976. Zabýval se hlavně příčinami inflace a problematikou růstu mezd a cen.
– 17. 11. 1796 zemřela po mozkové mrtvici 67letá ruská carevna Kateřina II. Veliká, původně německá princezna Sophia Augusta Frederika von Anhalt-Zerbst, která po sjednání sňatku s ruským následníkem trůnu Petrem (1745) přijala pravoslaví a nové jméno Jekatěrina Alexejevna. Když se Petr stal carem (1762), chtěl Kateřinu poslat do kláštera a oženit se se svou milenkou hraběnkou Voroncovovou. Kateřina ale s pomocí bratrů Orlovových (Grigorij Orlov byl pak jejím milencem 10 let), Petra svrhli a uvěznili ho. Ve vězení krátce na to byl zabit v hádce s důstojníky, kteří ho střežili. Na prázdný trůn usedla Kateřina 28. 6. 1762 a vládla 34 let. Za dobu její vlády vedlo Rusko šest válek. Začátky její vlády měly téměř osvícenský charakter. Její dvůr hostil významné evropské spisovatele a filozofy. Byly otevřeny nové školy, začala pracovat Akademie věd, byl otevřen Smolnyj Institut (vojenská škola), byly podporovány obchod a řemesla, nastal rozvoj důlního a zemědělského podnikání. Na Kamčatce, Čukotce, Sachalinu a Aljašce začaly vznikat nové osady. Většina jejích politických reforem však netrvala dlouho. Velké rolnické povstání Jemeljana Pugačeva bylo krutě potlačeno v roce 1774 ( nevolnictví v Rusku bylo zrušeno roku 1861). V zahraniční politice si Kateřina počínala dobře, za její vlády rostla mezinárodní prestiž Ruska. Boji s Turky získala Krym a přístup k Černému moři, nechala vybudovat přístav Oděsu, vojenskou pevnost Sevastopol a vytvořit černomořskou námořní flotilu.
– 17. 11. 1966 byl v Severní Americe zaznamenán velmi hustý meteorický déšť Leonid. Je popsán případ, kdy v maximu aktivity, které trvalo jen půl hodiny, prolétlo na obloze za jednu vteřinu 40 meteorů! Tento meteorický roj je pozorovatelný každý rok zhruba od 12. do 21. listopadu, přičemž jeho maximum nastává obvykle kolem 17. a 18. 11., ale je většinou celkově slabý. Silný bývá periodicky zhruba po 33 letech, když prochází přímo hustým oblakem prachu z mateřské komety Tempel-Tuttle.
– 17. 11. 1986 podlehla rakovině plic v pouhých 37 letech Laďka Kozderková, výborná herečka a zpěvačka, často zvaná „Lady Muzikál“, dcera skladatele a dirigenta Ladislava Kozderky (1913-1999).
– 19. 11. 1966 zemřela v 91 letech Terezie Brzková, herečka, kolínská rodačka, pocházející z herecké rodiny. Známá je její sestra Otýlie Beníšková (1882-1957, také herečka). Během své divadelní dráhy Terezie hrála v několika hereckých společnostech a divadlech, proslavila se ale až svými rolemi filmovými a přitom ve filmu začala hrát až v důchodu. Její první filmovou rolí byla role Anny ve filmu režiséra Otakara Vávry Kouzelný dům (1939), kterou ztvárnila ve svých 64 letech(!). Do paměti mnoha lidí se zapsala rolí babičky ve stejnojmenném filmu režiséra Františka Čápa (1940). Celkem hrála ve čtyřech desítkách českých filmů.
– 20. 11. 1936 v Alicante (jv. Španělsko) byl popraven (zastřelen) José Antonio Primo de Rivera, španělský šlechtic, právník, politik a zakladatel Falangy. Bylo mu 33 let. Falanga bylo španělské politické hnutí, jehož vnějším znakem byla modrá košile. Hnutí odmítalo kapitalismus, komunismus i reakční nacionalismus (přesto bývá Falanga nazývána fašistickou). Falanga, která vynesla k moci generála Franca, sice uznávala katolickou církev, ale nechtěla, aby se Španělsko opět podrobilo její nadvládě.
– 20. 11. 1976 zemřel 78letý Trofim Denisovič Lysenko, sovětský agronom ukrajinského původu, který mocenskými metodami zcela ovládl sovětskou biologii a nadřadil ideologii a politickou moc nad vědu. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nebo přímo za podvody. Jeho učení bylo v Sovětském svazu oficiálně zavrženo v roce 1964 a následujícího roku byl Lysenko odvolán z funkce ředitele Ústavu genetiky.
– 20. 11. 1946 se v Chebu narodil Marcel Grün, spisovatel, náš popularizátor kosmonautiky a astronomie. Přes 15 let působil jako ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Zemřel v Praze 2. 11. 2020.
– 21. 11. 1916 – první světová válka: toho dne ráno najela anglická loď HMHS Britannic na německou minu a za necelou hodinu se potopila, stalo se to v Egejském moři. Díky blízkosti dalších lodí a řeckých rybářů, pevniny a teplotě moře bylo jen 30 obětí (na palubě bylo kolem tří tisíc lidí). Britannic bylo sesterské plavidlo Titanicu postavené (1911-1914) v Belfastu pro společnost White Star Line. Původně se loď jmenovala Gigantic, ale po tragédii Titanicu byla přejmenována. Měla být nasazena na transatlantických linkách. Tento plán se však po vypuknutí první světové války změnil, loď převzalo britské námořnictvo a přeměnilo ji na plovoucí nemocnici. Zkratka před jménem je z His Majesty’s Hospital Ship.
– 21. 11. 1916 zemřel ve věku 86 let František Josef I., rakouský císař, král český (nekorunovaný) a uherský, oficiálně měl řadu dalších titulů. Dožil se nejvyššího věku ze všech vládnoucích Habsburků. Pro jedny byl zkostnatělým mocnářem, symbolem reakce a habsburského útlaku, pro jiné štědrý mecenáš, osobně skromný, mimořádná osobnost, která čelila hrozným ranám osudu. V každém případě byl slušný, k intrikám a podrazům se nesnižoval. Vadil Němcům, protože nechtěl přistoupit na velkoněmecké sjednocení. Na trůn byl dosazen po strýci Ferdinandovi zvaném Dobrotivý (1793-1875) ve svých osmnácti letech (1848). Jeho vláda se nesla ve znamení vojenských neúspěchů. Např. během krymské války (1853-1856) si císař znepřátelil Rusko tím, že se přidal k Turkům a jejich spojencům. Pak po prohrané válce s Francií a Sardinií (bitva u Solferina, 1859) Rakousko ztratilo v severní Itálii Lombardsko a po prohrané válce s Pruskem (skončila bitvou u Hradce Králové, 1866), Rakousko opustilo Benátsko, poslední svou italskou provincii. Po všech neúspěších musel císař ustoupit ještě Maďarům, které navíc podporovala jeho manželka a v roce 1867 byl nucen souhlasit se vznikem tzv. Dualismu. Podobné vyrovnání s Čechy císař na nátlak německých liberálů a ministerské rady zamítl v říjnu 1871. Jedno neštěstí za druhým ho stíhalo i v soukromém životě. Bratra Maxmiliána (*1832), mexického císaře, roku 1867 v Mexiku popravili; syn Rudolf (*1858), následník trůnu, který se s otcem zcela rozcházel v názorech i povahou, spáchal v lednu 1889 sebevraždu; manželku Alžbětu (*1837), krasavici Sissi, kterou císař velmi miloval, v září 1898 zavraždil italský anarchista; synovec František Ferdinand d’Este, následník trůnu s manželkou Žofií Chotkovou byli zavražděni v Sarajevu (červen 1914) a jejich smrt byla použita jako záminka k rozpoutání první světové války, kterou František Josef nechtěl.
– 22. 11. 1916 zemřel Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney, americký spisovatel a dobrodruh. Bylo mu jen 40 let. Od mládí žil dobrodružným životem. Roku 1897 propadl zlaté horečce a odjel na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale zkušenosti odtud uplatnil ve svých povídkách a románech. Pak procestoval Spojené státy, angažoval se v odborovém hnutí a dokonce kandidoval na starostu Oaklandu. Po počátečních nesnázích se stal jedním z nejlépe placených spisovatelů své doby. Psal dobrodružné povídky a novely z prostředí divoké přírody či na moři (např. Bílý tesák, Volání divočiny aj.) a také o společenských tématech (např. Démon alkohol). Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii, ale přestože měl velké příjmy, měl stále finanční potíže. Celý život také bojoval s alkoholem a v posledních letech měl velké zdravotní potíže. Na bolesti užíval morfium a oficiálně zemřel na předávkování. Objevily se ale spekulace o záměrném předávkování, šlo by tedy o sebevraždu. Podle jeho dcery a z dopisu, který napsal v den smrti je zřejmé, že opravdu zemřel nešťastnou náhodou.
– 22. 11. 1956 se v australském Melbourne konaly 16. letní olympijské hry. Her se zúčastnilo 3184 sportovců z 67 zemí, Československo vyslalo 64 sportovců, z toho 13 žen a v celkovém hodnocení se umístilo s šesti medailemi na pěkném 18. místě. Jedinou zlatou získala Olga Fikotová v hodu diskem. Zátopek po předchozím zranění startoval jen v maratonu a doběhl šestý. Stříbrnou získala Eva Bosáková na kladině, dvě cyklisté Fouček a Machek a jednu Ota Hořínek ve střelbě. Bronzovou medaili získal Jiří Skobla za hod koulí.
– 23. 11. 1896 zemřela na tuberkulózu Higuči Ičijó, jedinečná japonská spisovatelka. Bylo jí jen 24 let. Její prózy jsou o pohnutých osudech žen a dětí nejchudších čtvrtí Tokia. Pocházela ze zchudlé samurajské rodiny, psala na základě osobních zkušeností. Měla schopnost zkratkovitě, ale přesně vystihnout situace a prostředí.
– 23. 11. 1916 zemřel 77letý Eduard Nápravník, český hudební skladatel a dirigent, který od svých 22 let působil v ruském Petrohradě, tam založil rodinu a tam i zemřel. Ve svých 30 letech byl jmenován vrchním kapelníkem orchestru carského divadla. Jeho působení tam se stalo vrcholnou érou v dějinách carské opery. Za svého padesátiletého působení nastudoval a uvedl 80 premiér, z toho 45 oper ruských. Měl pověst znamenitého dirigenta a ruští skladatelé si jeho práce velmi cenili.
– 24. 11. 1926 zemřel 56letý Leonid Borisovič Krasin, sovětský politik a diplomat. V roce 1901 (ještě studoval) byl zatčen za protistátní činnost a poslán na Sibiř, kde pracoval jako dělník na stavbě Transsibiřské magistrály. Stal se bolševikem a roku 1903 byl zvolen do ústředního výboru strany. Účastnil se revoluce roku 1905, pak roku 1908 odešel do Berlína, kde pracoval jako elektrotechnik v Siemensově továrně. Roku 1917, po únorové revoluci, se vrátil do Ruska a v letech 1920-1924 byl lidovým komisařem zahraničního obchodu. Roku 1924 byl poslán do Londýna jako velvyslanec SSSR. Tam Krasin zemřel „rukou“ svého přítele, lékaře Alexandra Bogdanova (1873-1928), který prováděl experimenty s transfúzí krve a Krasin byl dobrovolně jeho „pokusným králíkem“ (také Bogdanov zemřel po podobné transfúzi). Krasinovo jméno nese ledoborec, který získal celosvětovou slávu v roce 1928, když zachránil zbytek výpravy Umberta Nobileho po ztroskotání vzducholodi Italia v Arktidě.
– 24. 11. 1966 při letu ze Sofie, u Bratislavy, na místě s příznačným názvem Sakrakopec, se zřítilo letadlo Il-18 bulharsko-sovětské dopravní společnosti. Zahynulo všech 82 osob na palubě. Kolem tragédie dodnes zůstala řada nejasností, ba doslova záhad.
– 24. 11. 2006 zemřel po srdečním selhání 78letý Zdeněk Veselovský, náš významný zoolog. Dlouho vedl ZOO v Praze. Je zakladatelem české etologie (studium chování živočichů) a autorem mnoha populárně naučných knih. Za jeden z jeho největších úspěchů v pražské ZOO je považována záchrana koně Převalského. Po sporu s představiteli Prahy byl z místa ředitele koncem roku 1988 vyhozen. Spor ukončil až Listopad 1989. Veselovský se do pražské ZOO ale nevrátil. Pracoval pro Akademii věd a pro univerzity v Praze a v Českých Budějovicích.
– 26. 11. 1346 je datum korunovace Karla IV. v Bonnu králem Svaté říše římské. Karlovi bylo 30 let, českým králem byl korunován až další rok, 2. září 1347.
– 26. 11. 1926 zemřel ve věku 71 let John Browning, americký konstruktér zbraní, jeden z nejznámějších lidí tohoto oboru, který získal 128(!) zbraňových patentů. Firma Browning stále existuje, vlastní ji ale belgická FN.
– 26. 11. 1926 zemřela 79letá Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová, básnířka, spisovatelka a překladatelka (ruština, polština, angličtina a francouzština). Narodila se v rodině řemeslníka a už od dětství projevovala umělecké nadání, ale nevyléčitelná nemoc kloubů, která ji postihla v dospívání, jí zabránila věnovat se hudbě, jak původně chtěla. Tím víc se začala zajímat o literaturu a učila se cizí jazyky, takže některé světové autory četla i v originále. Její zpočátku pasivní zájem se proměnil v tvůrčí účast na českém literárním dění. Zůstala svobodná, neúnavně se věnovala i ženskému hnutí, pro které ji získali Karolína Světlá a Vítězslav Hálek. K jejím velkým zásluhám patří založení (1890) prvního českého dívčího gymnázia Minerva (bylo to ve střední Evropě první gymnázium pro dívky) i to, že u nás bylo ženám povoleno studovat na vysokých školách. Zapojila se také do sporu o rukopisy (Královédvorský a Zelenohorský), v němž patřila k zastáncům jejich pravosti. Druhou stranu, v čele s T. G. Masarykem, nejen osočovala z nedostatku vlastenectví, ale i urážela.
– 29. 11. 1966 zemřela v Chicagu v 87 letech Alice Masaryková, dcera TGM. Začala studovat medicínu (1898), ale záhy přešla na filosofickou fakultu UK v Praze, kde vystudovala filosofii, sociologii a historii. V roce 1919 založila Československý červený kříž, 20 let byla jeho předsedkyní a ten za jejího působení vyvíjel rozsáhlou zdravotnickou a sociální činnost. Velmi se angažovala v ošetřovatelském školství. První česká ošetřovatelská škola byla po mnoho let zdrojem dobře vzdělaných zdravotních sester. Roku 1919 založila také první Vyšší sociální školu v ČSR, v níž se připravovali sociální pracovnice i pracovníci pro práci v terénu. Neprovdala se a po smrti matky Charlotty (1923) se stala první dámou Hradu. Osobovala si právo mluvit do všeho, od úprav Hradu až k tomu, že otci mluvila do intimních věcí. Také např. nemile překvapenému Karlu Čapkovi zcenzurovala knihu Hovory s TGM – nedovolila, aby „zakladatel státu“ měl v knize obyčejné lidské slabosti.
– 29. 11. 1986 zemřel v 82 letech Cary Grant, vlastním jménem Archibald Alexander Leach, anglo-americký herec. Do Ameriky se dostal v 16 letech (1920) s kočovnými herci, už tam zůstal a stal se jednou z největších hvězd Hollywoodu.
– 30. 11. 1976 zemřel 77letý Otomar Korbelář, herec a hudebník. Muzika zajímala Otíka už od dětství, sám se brzo naučil hrát na violoncello. Když mu byly čtyři roky, zemřel mu otec, stavební inženýr a otčím pak nechtěl slyšet, že by šel na konzervatoř. Musel jít studovat Obchodní akademii, odkud brzy utekl. Za to byl vykázán z domova s tím, ať se živí sám. To také udělal – hrál v Praze v jednom biografu v orchestru. Bylo to za první světové války a do kina chodilo dost lidí. Každý večer se prý Otomar díval na stříbrné plátno a nikdy nepomyslel, jak později říkal, že se tam jednou objeví. Po nějaké době zkusil zkoušky na hudební konzervatoř. Udělal je, byl hned přijat a navíc hned do druhého ročníku. To už hrál i na hoboj a na fagot. Přijetí mu přineslo nejen usmíření s otčímem, ale i jistotu, že nebude muset do války. Během studia na dechové nástroje ho jeden profesor navedl, aby zkusil i herectví. Zkusil a uspěl. Studoval tedy dva obory zároveň. Už během studií hrál malé role v Národním divadle. Po absolutoriu šel do Olomouce, pak do Plzně (kde poznal svou první ženu Jarmilu Šamalíkovou) a nakonec hrál na vinohradské scéně Městských divadel pražských. Nové talenty chodili do divadel okukovat filmoví režiséři. S nástupem zvukového filmu bylo třeba, aby herci měli i zvučný hlas, takže netrvalo dlouho a Korbelář se ocitl před filmovou kamerou. Prvním jeho filmem (úspěšným) byla Třetí rota (1931). Následovaly role hlavně milovníků, jeho partnerkami před kamerou byly všechny nejvýznamnější herečky té doby. Přišly ale i vážnější role např. ve filmu To byl český muzikant (1940).
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a případně pak upraveny.) -MK-
