Druhý pohled z 27.10: Zrozeni k rozdílnosti

V roce 2000 podnikla skupina amerických sociálních psychologů experiment, při němž novorozencům předkládali různé obrázky a zjistili, že maličké holčičky reagují více na obličeje a malincí chlapečci více na geometrické obrazce (samozřejmě v průměru). Prokázali tak, že přinejmenším část psychických rozdílů mezi muži a ženami je vrozená. Pozor, neprokázali tím, že všechny rozdíly jsou vrozené. Nicméně úplně zlikvidovali možnost, že by rozdíly mohly být dány výhradně výchovou, jak to tehdy tvrdili aktivisté, kteří vnucovali chlapečkům panenky a holčičkám autíčka.

Ta studie je od té doby předmětem vášnivých debat, kdy genderové expertstvo tvrdí, že vlastně nic neprokazuje a že tam musela být metodická chyba nebo nějaká divná náhoda atd.

Až letos byly publikovány výsledky dalšího experimentu, kdy byly dětem starým přibližně 30 hodin předkládány různé podněty. Výsledek odpovídá tomu původnímu: holčičky si mezi všemi podněty vybírají obličeje (resp. ikonky obličejů). Těm věnují více pozornosti než čemukoli jinému. Kluci příliš nerozlišují.

To samozřejmě neznamená, že neexistují rozdíly v přístupu k malým dětem. Nicméně nahrává to teorii, kterou sociální psychologové mezitím vypracovali. Děti si řídí výchovu do určité míry samy tím, že reagují na některé věci více, na některé věci méně a rodiče se tomu mimoděk přizpůsobují. Vrozené rozdíly se tedy během raného dětství v rodině násobí, aniž by v tom musely hrát roli patriarchální předsudky.

Shrnutí a hlavní teze: Je jednoznačně prokázáno, že psychické rozdíly mezi muži a ženami jsou přinejmenším zčásti vrozené.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.