Druhý pohled z 27.10.: Kouzlo nulových hypotéz
V textech o racionálním myšlení a vědeckém přístupu často zdůrazňuji, že je principiálně nemožné dokázat, že nějaké obecné tvrzení či pravidlo týkající se hmotného světa je pravdivé. Dokážeme pouze dokazovat, že je nějaká hypotéza, teze či teorie nepravdivá. Naše poznání roste tím, že se zbavujeme omylů. U toho, co zastáváme, vždy zůstává určitá míra nejistoty. Ta míra nejistoty může být naprosto nepatrná, ale nikdy se jí nezbavíme úplně. Kupříkladu zákon zemské přitažlivosti může být příští týden vyvrácen tím, že budou objevena tělesa, která nepadají dolů.
Jak tedy mohu napsat, že je něco o mužské a ženské psychice „jednoznačně prokázáno“?
Statistikové k tomu používají fígl. Vyjdou z opačného tvrzení a to opačné tvrzení vyvracejí. Pokud je jednoznačně prokázána nepravdivost opačného tvrzení, pak je naše tvrzení pravdivé.
