Druhý pohled z 29.10.: Reakční žánr
Nezažil jsem ty časy, znám to jen z knížek. Ale prý to bývalo tak, že jazzová hudba představovala sama o sobě cosi protirežimního. Už jen tím, že hudebník vyloudil zvuky v určité tónině, stával se protirežimním. Dalo se to překonat jenom tím, že ten hudebník veřejně a okázale vyjadřoval věrnost režimu (což nebylo pro každého). Později se prý dělo totéž s rockenrollem.
Teď se to děje s jižanským rockem, což je svébytná směs rocku, blues a country. Rámus, ryčné kytary a motorkářská kultura, okázale svobodná a maskulinní. Hudba, která původně vycházela z buranského životního pocitu zemědělských dělníků v jižanských státech USA a kterou si Češi upravili podle svého (jak to u takových žánrů bývá). Před rokem 1989 to hrál Žlutý pes Ondřeje Hejmy (dnes už je to krotká komerční zábava, ale na starých deskách můžete slyšet ten divoký styl), v 90. letech přišel rozmach, a jak končí svobodné roky, zase je vytlačen na okraj. V politicky korektní době stačí ten zvuk, a už je hudebník podezřelý z rasismu, sexismu, nekorektnosti, neúcty ke Grétě Thunbergové, nepřátelství vůči klimatu, nedostatku zájmu o nezávislost Tibetu a tak podobně. Když hrajete jižanský rock, nepozvou vás na velký festival a nemůžete do žádného většího média. Leda byste začali okázale vyjadřovat věrnost milionchvilkařům, a to od těch hudebníků čekat nemůžete. Ne že by mezi nimi nebyl žádný volič třeba Pirátů, ale to pitvoření k nim prostě nepatří.
To všechno je vlastně jen vysvětlení, proč jsem poslal pár stokorun na podporu projektu nové desky The Cell. Tak jako všude, i v českém jižanském rocku najdete rozdílnou úroveň – od špičkových hudebníků po příšerné fidlání nějakých místních nadšenců. The Cell jsou špičkoví hudebníci. Za jiných okolností by byli hvězdami, jenže mají tu smůlu, že hrají reakční žánr.
Shrnutí a hlavní teze: Umělecké žánry mohou získat politický význam nezávisle na obsahu písňových textů nebo osobních postojích hudebníků. Jedním z mnoha příkladů je současné postavení jižanského rocku, který je vnímán jako symbol antielitářské, maskulinní a politicky nekorektní kultury.