Druhý pohled z 1.11.: O lidovosti, vznešenosti a moci

Předevčírem jsem si povzdechl, že české lidové svátky jsou málo bujaré a málo zábavné. Že se potom obtížně čelí konkurenci anglosaských svátků a postaviček připadajících na stejné datum. Čtenáři mi včera připomněli pomlázku a masopust.  Ano, na těch by se dalo stavět! Tak pohodové, tak svobodné.

Však taky každý rok čteme, že by se to nemělo trpět. Masopust má rasistický podtext (různé masky černochů) a velikonoční pomlázka… darmo mluvit.

Člověk si uvědomí, že české země prošly několika vlnami aktivit vedených snahou vymýtit domněle barbarské (protestantské, buržoazní, komunistické atd.) zvyklosti a nahradit je něčím víc na úrovni.  V jiných oblastech života to snad může být užitečné, ale pro udržení vlastní autetické kultury (systému zvyklostí) je to značně nevýhodné. V Americe tomu bylo do značné míry naopak. Kultura černých otroků a kultura rednecků postupně ovládla velkou část kultury vyšších vrstev.

A teď to těm vyšším vrstvám paradoxně pomáhá v ovládání periferních zemí.