Druhý pohled z 1.6.: Umění stárnout

Další video s Antonínem Dolákem jsme věnovali tématu, které je teď mé osobní a srdeční. Poté, co člověk vychoval děti a zaplatil dům, jak důstojně zestárnout. Jak se nestat parodií na puberťáka, ale krásným moudrým starým člověkem, kterému je dobře a díky kterému je dobře lidem kolem. Za příklad takového člověka jsem označil Oskara Krejčího, ale mám kolem sebe i několik dalších.

V tom rozhovoru říkám mimo jiné:

„Jedním z problémů lidské psychiky je to, že když se nějak cítím a prožívám nějaké pocity, tak mám dojem, že ty stejné pocity budou trvat už celý zbývající život. To je i častý důvod sebevraždy. Člověk se cítí naprosto nesnesitelně a není schopen si rozumově říct: Tenhle nesnesitelný pocit za týden odezní. Člověk předpokládá, že ta nesnesitelnost bude trvat už navždycky, a proto si ublíží. 

Ale platí to také o lásce. Mám pocit, že v přítomnosti toho člověka se stávám někým jiným, vznáším se, a jenom to, že ta úžasná žena sedí vedle mě, to mě naplňuje štěstím. Ve skutečnosti nemiluji tu ženu, ale miluji svůj mozek. Respektive pocity, které prožívám, když se rozsvítí některé dráhy v mozku. Ale každému se stane, že tyhle mozkové pochody jednou skončí.“