Druhý pohled z 10.8.: O skromnosti

Dočetl jsem Prolomení hradeb dvojku – prostě skvělá a čtenářsky přívětivější než jednička. Mám rád kulatá čísla (i holky), tak jsem dumal, co by mohlo být dvacátým doporučením vlastencům,“ píše mi jeden čtenář. Odkazuje na poslední kapitolu, kde jsem uvedl výčet 19 činností, které – ačkoliv působí jako nenápadné soukromé záležitosti – mění politické poměry. Snažím se doložit, že opoziční politici mohou jen využít celkové situace, jakou lidé svým jednáním v každodenních životech vytvoří, ale sami takovou situaci vytvořit nemohou.

Jsou to záležitosti jako vytváření důvěry mezi lidmi s různými politickými názory. Liberální moc staví na rozdělení společnosti. Kdyby její příznivci nebyli motivováni nepřátelstvím k jinak smýšlejícím, neměli by žádnou motivaci. Jakákoliv pozitivní vize tam zcela chybí. Nebo nakupování. Když člověk zajde do hypermarketu místo do malého krámku, aby trochu ušetřil, málokdy si uvědomuje, že tím přispívá ke změně politických poměrů.

A čtenář pokračuje: „Možná jsem jen nepřesně četl Vaši plejádu, ale napadlo mne tímto zdůraznit: Skromnost … Podle mě je omezení zbytného konzumu nejen skutečný “Green Deal”, co by pomohl Zemi, a nepříjemně by pustil žilou obchodním korporacím, ale také prospívá odolnosti (resilienci).“

Samozřejmě je to pravda (když pominu onu Zemi). Pokud přestanu potřebovat některé drahé věci, má to stejný efekt, jako kdybych zbohatl. Změní se poměr mezi mým příjmem a mezi tím, co potřebuju. A totéž platí o celých společenských vrstvách. Kdyby příslušníci dolních tříd přestali kupovat něco z toho, co jim vnucují reklamní kampaně, mělo by to stejný efekt jako majetkový přesun několika miliard.

Problém je ale v tom, že ke skromnosti se člověk nemůže rozhodnout sám. Je to vždy záležitost okolí a společenského tlaku. Je člověk, který jezdí starým autem, předmětem obdivu nebo ho jeho známí zařadí mezi zkrachovalce? Jak se dívají na člověka, který nikdy nejede na zahraniční dovolenou? Skromnost by se tedy musela stát hodnotou celé velké skupiny.

Podotýkám, že se nejedná o „dobrovolnou skromnost“ spočívající v tom, že dáma z vyšší třídy vyjde ze své luxusní vily, nasedne do manželova BMW a dojede si nakoupit do sekáče, aby pak o tom mohla popíjet kafe za 160 korun a diskutovat o tom  s jinými podobně skromnými manželkami.