Druhý pohled z 10. října: O kognitivním antisemitismu

Tak to vypadá, že Gaza brzy bude svobodná. Nikoliv svobodná ve smyslu „vyčištěná od židovské špíny“, jak to chtějí propalestinští fanatici. Svobodná v tom smyslu, že se lidé nebudou bát ani izraelské armády ani džihádistických band. Něco, co bylo podle mnoha analytiků z principu nemožné. Jak se mohlo tolik analytiků tak strašně mýlit? Stejně  jako pokaždé v posledních třech letech, kdy alternativcům celkem vycházejí předpovědi o válce na Ukrajině, ale ohledně izraelsko-muslimských válek nevychází vůbec nic.

Pro nás je to příležitost podívat se na kognitivní antisemitismus. Tím nemyslím nauku o celosvětovém židovském spiknutí nebo povídačky, jak židé vraždí křesťanské panny a pečou z jejich krve macesy, nýbrž určité nastavení mozku. A sice takové nastavení, že cokoliv negativního o Židech zazní, je to automaticky vyhodnoceno jako pravdivé. Všechno negativní je vnímáno vyhroceně a vzbuzuje víc emocí, než je přiměřené. Každý konflikt je genocidou, každé manévrování je zradou, každé spojenectví je „ovládnutím“. Pozitivní aspekty mozek ignoruje. Vzniká tak obraz esenciálního zla. Jako by to ani nebyly lidské bytosti.

Vzdělání v tom příliš nepomáhá. Vzdělanci mají jiné předsudky než nevzdělaní lidé, ale struktura mysli je stejná. Analýzy vytvářené takovým mozkem jsou nepoužitelné.

Dobře nám to odkryje test spočívající v tom, že vezmeme nějakou událost a slovo „Izrael“ nahradíme slovem  „Rusko“ nebo „Sýrie“ nebo „Alžírsko“ neb „Indie“. Hodnotili bychom to stejně? Mluvili bychom nadále o genocidě, zločinném režimu apod.?

Čtenáře možná napadne, jestli tu neřádí taky kognitivní antirusismus. Samozřejmě, že ano! Ale ten je snadněji vidět, protože je doprovázen vyprávěnkami o tajném spiknutí, pomocí kterého chtějí Rusové ovládnout svět.