Druhý pohled z 11.8.: Jak jsme zůstali špatnými lidmi

„Od vědy jsem ale nečekal, že toliko prodlouží průměrnou dobu života, nakrmí hladové a zmenší svět leteckou dopravou a mobilními telefony. Očekával jsem, že z lidských myslí vyžene zlé myšlení — předsudky a pověry, iracionální domněnky a falešné obavy. Od vědy jsem, slovy Carla Sagana, čekal, že bude „svíčkou ve světě strašeném démony“. A v tomto ohledu s výsledky vědy nejsem moc spokojený,“ píše Michael Crichton. Nebo to možná píše D-FENS. V textu není úplně jasné, co je přímý překlad a co doplnil český komentátor.

Má samozřejmě pravdu. A v tomto ohledu mají vědy zaměřené na lidskou mysl historickou smůlu. Experimentální psychologie začala být hodna označení věda až v 70. a 80. letech, neurověda nastoupila ještě později. Tedy v době, kdy už se zavíraly fabriky, začínala upadat vzdělanost, šířila se pověrčivost a civilizace celkově upadala.

To neznamená, že by dnešní věda uměla předělávat špatné lidi na dobré lidi. Třeba žádná pilulka ani stroj na přeměnu psychopatů v milé a hodné lidi nebyl dosud vynalezen. Nicméně víme mnohem víc o lidské mysli. Víme mnohem víc o tom, co člověka činí šťastným, co nešťastným a jak se vyhnout nejhorším životním chybám. Umíme léčit deprese a úzkosti lépe než kdy v minulosti. A velká část špatných činů nepochází z psychopaticko-sadistických pohnutek, ale z neschopnosti pochopit a zvládnout sám sebe.

Existují i nějaké bubliny, kde se tyhle poznatky aplikují s velmi slušnými výsledky. Ale z hlediska společnosti jako celku je to zanedbatelné. Potřebovali bychom poválečné společenské uspořádání s dnešními znalostmi. Pokud čtenář namítá, že takové spojení je nemožné, má pravdu.