Druhý pohled z 12.8.: O politických prioritách

Všimněte si, že z politického života téměř zmizela hnutí s jediným účelem či tématem. V českém prostředí bylo poslední takovou velkou úspěšnou aktivitou hnutí proti islámské migraci. Dnes to kritérium snad splňuje Aliance pro rodinu, ale to je skupina s minimálním významem (přestože vzbuzuje tolik pozornosti a vyvolává tolik nepřátelství, jako se paní Jochová chystala převzít moc). Konkurenční spolek Tradiční rodina už takový není – to je skupina s jasným názorem na očkování, zahraniční politiku a spoustu dalších témat. I třeba Sdružení pro obranu svobody projevu fakticky neřeší jen svobodu projevu, nýbrž prosazuje plnohodnotný politický program.

Je to nešťastné, protože to prohlubuje rozdělení společnosti. Už je v podstatě nemyslitelné, aby volič Pirátů a volič SPD spolupracovali v rámci hnutí za bytovou výstavbu a domlouvali se, jak svůj společný zájem prosadí každý ve své straně.

Je to nešťastné i v tom smyslu, že drtivá většina veřejnosti má pak problém taková hnutí podporovat. Kdyby šlo o jediné téma, bylo by to snadnější.

Obávám, že je za tím neschopnost urovnat si priority. Jasně, že každý má názor skoro na všechno. Tak tomu bylo odjakživa. Ale mizí schopnost říct „tohle se mi nelíbí, ale není to pro mě srovnatelně důležité jako migrace.“ Nebo jako ceny energií. Nebo jako zastavení duhové rodiny. Nebo abychom nebyli zataženi do války. Nebo vystoupení z Evropské unie. Nebo něco úplně jiného.

Nejspíš je za tím i to, že tzv. lidová opozice byla ovládnuta profesionály. Tedy lidmi, kteří se tím buď živí nebo chtějí živit. A tihle lidé pochopitelně vyrazí za každým tématem, které slibuje přinést hlasy.