Druhý pohled z 13.1.: Venezuelské proč

Krádež není cestou k prosperitě,“ napsal můj oblíbený antitrumpovec Matthew Yglesias k útoku na Venezuelu. Má pravdu.

Krádež může být cestou k prosperitě, když vašim podnikům chybí nějaká důležitá surovina, vy se té suroviny zmocníte a podniky se mohou rozběhnout. Totéž platí o energiích.

Krádež může být cestou k prosperitě, když tím na čas vyřadíte ze hry nějakého konkurenta. Po čase se do hry vrátí, ale vy mezitím získáte náskok.

Krádež může být cestou k prosperitě, když vám získané peníze umožní třeba financovat reformu školství, jakou byste si jinak nemohli dovolit.

Ale okrást lidi ve Venezuele, tím si možná přilepší pár spekulantů, jenže to je tak všechno. Dokonce i kdybyste ty peníze rozdali lidem ve vlastní zemi, tak si nepomůžete, protože to povede k tomu, že si budou věci kupovat v cizině, místo, aby je sami vyráběli. Zkrátka, ať se k tomu postavíte, jak se k tomu postavíte, prosperitu to nepřináší.

Související záhada spočívá v tom, že žádný z myšlenkových proudů trumpovské revoluce, žádná skupina podporovatelů a žádná velká sociální skupina voličů (s výjimkou kubánských emigrantů) nepožaduje ani okupaci Venezuely ani okupaci Kuby. Mnozí jsou natolik loajální, že Trumpa podpoří v zásadě ve všem, nicméně není to to, co si objednali, když Trumpa podporovali a volili. Proč tedy? A připomínám, že nádor na Trumpově mozku není přijatelné vysvětlení.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.