Druhý pohled z 13.1.: O dědění obyvatelstva

Existuje společenská setrvačnost spočívající v tom, že i po změně politického režimu si obyvatelstvo nese rysy a vlastnosti získané v režimu předcházejícím, takže změna je vlastně neúplná?

Tu otázku jsem dostal před pár hodinami od jednoho mladého muže. Ten věk je důležitý, protože si nepamatuje na devadesátá léta, kdy se u nás říkal, že lidé, kteří zažili husákovskou dobu jsou tím postižení, takže národní rozkvět může nastat teprve poté, co budou všichni nahrazeni těmi, kdo tu dobu nezažili. Teď po letech víme, že to bylo ta úplně největší pitomost, na jakou jsme za život narazili. Ale mladší tu zkušenost nemají.

Nicméně jak to je? Určitou setrvačnost skutečně vytvářejí schopnosti, v dobrém i špatném. Česká republika žila v posledních 40 letech z technických schopností a pracovních návyků vytvořených za Husáka. A příští režim bude naopak omezen tím, že dostane obyvatelstvo nevzdělané, s minimálními technickými dovednosti a extrémně špatnými pracovními návyky. V určitém smyslu tedy platí, že prosperita či neprosperita je zděděná po předchozím režimu.

Něco jiného jsou ale zvyklosti a povahové rysy. Ty se mění bleskově. A prostřednictvím výměny elity. Vládnoucí skupina, ve které hrají významnou roli továrníci, je nahrazena bankéři. Bankéři mohou být nahrazeni vojáky. Vojáci mohou být nahrazeni statkáři. Statkáři intelektuály. Nebo v úplně jiném pořadí. Nicméně jde o to, že k moci se dostane skupina, pro kterou jsou charakteristické jiné povahové rysy a že to rychle změní atmosféru v celé společnosti. Nemění se tedy obyvatelstvo, ale mění se, kdo je nahoře. Přitom většinou pocházejí ze stejných rodin nebo aspoň rodů. Co se týče pokrevní dědičnosti se elity zpravidla příliš nemění.