Druhý pohled z 13.11.: Spor o civilizaci
Z rozhovoru, který jsem v létě poskytl jedné nezávislé televizní stanici (což vyvolalo tolik pozornosti, dle mého soudu zbytečné).
„V 70. letech byla západní civilizace v lepším stavu než kdykoli předtím – z hlediska životní úrovně, vzdělání, lidského štěstí, stavu rodiny i prakticky všech ostatních oblastí. O generaci později se nacházíme v hluboké krizi, kdy je dokonce kolaps civilizace realistickým scénářem. Co se stalo? A proč tak rychle?“
Tenhle pohled je jedním z několika bodů, které mě oddělují od tzv. alternativy, kde převládá pohled, podle nějž byla západní civilizace po celou dobu špatná, utlačovatelská, vykořisťovatelská apod. Je to pohled i řady mých přátel a některých učitelů Jungmannovy národní akademie.
Já pokládám poválečnou západní civilizaci za to nejúžasnější, co se kdy v lidských dějinách objevilo.
Otázky hodnot se nedají rozhodnout v racionální diskuzi ani žádným důkazem. Někdo má za to, že právo usilovat o štěstí pro všechny lidi je to největší, co se kdy v lidských dějinách objevilo, někomu jinému to připadá sobecké a zvrácené. Někdo pokládá delší život za výhodu, jiní si uvědomují nevýhody. Nicméně z toho základního stanoviska se odvozuje pohled na islám, na Izrael, na globální trendy, na roli empirické vědy a do značné míry i na to, co je dobré pro naši zemi.
Připomínám to, protože znovu a znovu narážíme na zklamání a údiv, že zastávám stanoviska, která do alternativního prostředí nepatří.