Druhý pohled z 13.4.: Zájem o politiku škodí vašemu zdraví

Když se aktivně zajímáme o politiku, prospívá to naší zemi? Nejspíš ano. Prospívá to ale nám samotným? Rozhodně ne. „Politika je nepřetržitý proud událostí, jako jsou skandály, konflikty, oznámení nových politických záměrů, jejich kritika a další kontroverze. Každá z těchto věcí může být sama o sobě drobná nebo krátkodobá. Společně však vytvářejí trvalé napětí. Jinými slovy, politika funguje jako chronický stresor. A chronické stresory narušují psychickou i fyzickou pohodu,“ píše evoluční psycholog Steve Williams a pokračuje: „Vystavení každodenním politickým zprávám spolehlivě vyvolává negativní emoce, což má dva následné efekty. Prvním je celkové snížení kvality života, a to jak psychické (nižší životní spokojenost, vyšší míra stresu), tak fyzické (větší únava, zhoršení imunity). Druhým důsledkem je vyšší motivace k politickému jednání – k darování peněz, účasti na protestech nebo dobrovolnictví.“

Williams ve svém článku odkazuje na výzkumy, které tyto teze potvrzují a dávají jim detailní podobu. To pro nás ale není tak zajímavé. Zajímavější je jiný důsledek.

Protože politika všech stran a hnutí je do značné míry řízena aktivisty, vyplývá z toho, že ji formují nadprůměrně frustrovaní, naštvaní lidé s nejrůznějšími psychickými problémy. To samozřejmě musí mít dopad i na podobu radikalizace různých hnutí. Což je další aspekt, kterému se tu opakovaně věnujeme: mnohdy nejde ani tak o samotnou ideologii, ale o to, že ji prosazují vyšinutí lidé, kteří jí dávají příšernou, fanatickou podobu.

Když tedy velká část politických aktivistů připadá normálním lidem jako magoři (i když třeba souhlasí, že mají v mnohém pravdu), není to úplně mimo.

Pak je extrémně obtížné zastávat pozitivní politiku s optimistickým výhledem.

A pozor: když jsou lidé se špatnou náladou aktivní a tato aktivita nepřináší žádné výsledky, jejich psychický stav se ještě zhoršuje.

Tři kontrolní otázky:

Vyvrací to něco, co jsem zastával v minulosti? Ano, vyvrací. Před pár lety jsem předpokládal, že politický aktivismus může fungovat jako lék proti depresi z celkových poměrů. To se nepotvrzuje.

Vyplývá z toho nějaké pravidlo? Čím více se nějaká skupina lidí zajímá o politiku, tím v horším psychickém stavu tito lidé jsou. To se nutně musí projevovat na podobě politického dění.

Je z toho nějaká prognóza? Budoucí hnutí, které prosadí pozitivní změny, nebude spojeno s tím typem zájmu o politiku a tím typem aktivismu, jaký dnes převládá.