Druhý pohled z 13.5.: O vztyčování praporů

Británie se pokusila od současného systému odpojit brexitem. Aby to však fungovalo, bylo by zapotřebí jiného ekonomického modelu. Konzervativci nový model nepředložili. Labouristé také ne,“ píše Wolfgang Munchau na Unherd. Pro úplnost dodám, že nový model nemá ani Nigel Farage.

Nicméně je to dobrá připomínka toho, že vystupování z EU je něco jako vztyčení sovětské vlajky na budově říšského sněmu. Je to symbol vítězství, nikoliv příčina vítězství. Kdyby se v prosinci 1941 podařilo nějakému sovětskému komandu proniknout do Berlína a vyvěsit vlajku na říšský sněm, na dalším průběhu války by to nic nezměnilo. Bylo zapotřebí válčit ještě několik let, vybojovat desítky bitev, obětovat miliony mužů, vyrobit tisíce tanků a letadel…

Obávám se, že jestli někdo lidem slibuje, že vyřeší národní problémy vystoupením z EU nebo NATO, v lepším případě netuší, která bije. V horším případě jim cynicky lže.

Přesně to vidíme ve Velké Británii. Vystoupením z EU dosáhli vyvěšení jiné vlajky, na totální převaze finanční oligarchie se ale nezměnilo nic. A žádná relevantní politická ani filosofická síla nenabízí reformu.

Jak by ten jiný model mohl vypadat? Nechci vymýšlet model pro Velkou Británii, ale Česká republika by mohla sáhnout po Orbánově modelu, který se za 15 let osvědčil (a byl postupně vyladěn) ve stejně velkém státě čelícím velmi podobným problémům. Pozitivním rozdílem ale je, že Orbán jej prosazoval po roce 2010, kdy byla globální finanční oligarchie na vrcholu moci. Dnes bychom čelili jen stínu té síly, proti které si svůj vlastenecký model museli vybojovat Maďaři.

Připomínám, že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete pořídit zde. Získáte přístup k dalším textům, budete tyto glosy dostávat do své e-mailové schránky, ale především získáte vědomí toho, že už nejste černým pasažérem.