Druhý pohled z 13.7.: Prahy v politice

Protože předvčerejší poznámka o propadlých hlasech vzbudil dost pozornosti, připomínám, že existují jakési tři prahy, kterých politická strana může a musí dosáhnout.

Tříprocentní práh znamená nárok na státní příspěvek ve výši přibližně ve výši 25 – 30 milionů. Strana tedy bude schopna financovat vlastní činnost, což jí otevírá cestu k tomu stát se velkou a významnou stranou. V dosavadních českých dějinách to ovšem častěji končilo tak, že pár funkcionářů trochu zbohatlo.

Pětiprocentní práh znamená účast ve sněmovně, poslanecká místa, poslanecké platy, lepší vstup do médií, otevřené dveře ke spoustě významných lidí a taky mnohem větší státní příspěvek. Ale pozor! Taková strana ještě nevyhrála možnost něco prosadit. Ve sněmovně je do počtu. Nicméně pokud s těmi aktivy zachází šikovně, může se stát velkou stranou někdy v budoucnu.

Desetiprocentní práh (přibližně) znamená, že strana je schopná prosadit aspoň část svých ideálů či svého programu. Když umí dost obraně vyjednávat.

Jak si možná někteří pamatují, byl jsem svého času předsedou malé politické strany. Jakmile se ukázalo, že necílíme na na deset procent, ještě ten den jsem rezignoval na předsedu a navrhl rozpuštění strany. Politická činnost pro mne absolutně neměla smysl, pokud s tím nebyla spojena realistická možnost prosadit zásadnější změny. Ale tohle má samozřejmě každý nastavené jinak. Konec konců, ještě teď mě za to někteří urážejí na sociálních sítích.

Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete pořídit zde.