Druhý pohled z 13.8.: Holčičí problémy

Už jsem tady opakovaně zmiňoval, že až do průmyslové revoluce bylo parádění jednoznačně mužskou záležitostí. Móda byla doménou mužů. Ženské oblékání bylo skromné a relativně jednoduché. Nákladné a okázalé ženské šaty demonstrovaly bohatství muže, který to platí. Osoba navlečená v těch šatech vlastně nebyla důležitá. I když je pravda, že si ženy i tehdy dokázaly nacházet  příležitosti, jak zdůraznit svou sexuální atraktivitu. Třeba lehce zvýraznit rty a obočí tak, aby to působilo nenápadně, ale aby muž podlehl dojmu, že žena je fyzicky obdařenější. Vždy šlo o znaky plodnosti.

Ženské parádění přišlo až s moderní dobou. Je tedy vlastně docela logické, že když moderní doba končí, vrací se mužská zdobivost: rychle roste trh s mužskou kosmetikou, s plastickými operacemi pro muže apod. Koneckonců i posilování zaměřené nejen na sílu, ale především na vzhled, je novým fenoménem. Ještě v roce 2002 říká Sylvester Stallone ve filmu D-Tox o komsi, že je „vyposilovanej jako buzik“.

Dalo by se tedy čekat, že bude přibývat mužů, zejména mladých, kteří trpí depresemi z toho, že jejich těla nejsou dost dokonalá. Omyl. Studie, do níž bylo zahrnuto přes 200 tisíc mladých lidí ze čtyřiceti zemí, ukázala, že je to stále především ženská záležitost. Muži zakomplexovaní z toho, že jim to nesluší, jsou velmi vzácní.

Řeknete si, že jde o setrvačnost ze starých časů. Druhý omyl. Čím menší jsou společenské rozdíly mezi muži a ženami, tím vyšší je dívčí nespokojenost s vlastním tělem. To je jedna z příčin chorobných depresí, které se pak řeší tím, že se z ženy stane liberálka nebo si nechá uřezat prsa.

Perfektně to ale zapadá do jiného zjištění. Čím více ekonomické a politické moci ženy v té které společnosti získávají, tím holčičtějším se stává jejich chování a prožívání. Nejde to směrem k mužatkám, jak se očekávalo, ale přesně naopak: k barbínkám. Žel k tomu patří i komplexy z toho, že tělo není dostatečně dokonalé.