Druhý pohled z 14.12.: Mozky bez návodu k ovládání

Procházíme epidemií psychických poruch mladých lidí, jaká nebyla ještě nikdy v dějinách zaznamenána. Tím neříkám, že nikdy v dějinách nebyla, ale nemáme o ničem takovému záznamy. Občas se mluví o záhadě, nicméně celkem jasně se rýsuje, že část mladých lidí špatně zachází se svými mozky. Před pár týdny byl publikován další výzkum, který to potvrzuje.

Ti, kdo trpí sociální úzkostlivostí, jsou ti, kdo mají sklon k „ruminaci“. To je to, čemu se někdy říká psychické přežvykování. Mysl se znovu a znovu vrací k nepříjemné či nebezpečné situaci, přehrává si ji v hlavě, rozebírá nejhorší varianty a člověk je paralyzován. Mozek spouští stresové reakce v těle. Tělo posílá do mozku zprávy o probíhajících stresových reakcích, což vede k tomu, že se vnímání koncentruje na negativní podněty. A tak pořád dokola.

Každý k tomu má sklony, ale zdaleka ne každý tomu propadá. Rozdíl se projevuje už někdy mezi 10. a 14. rokem (a možná dokonce dříve). Ti lidé později preferují jiné zvyklosti a liberální ideologii, což jejich úzkostnost ještě prohloubí.

Logicky se nabízí otázka, proč se to někteří v dětství naučili a jiní ne. Nikoho z nás přece cíleně neučili jak odolávat úzkostnosti. A taky proč tím starší generace trpí jen výjimečně.

Dobrá zpráva je, že rozumnému zacházení s vlastním mozkem se dá naučit. Špatná zpráva je, že ti, kdo mají největší problémy, těm se to učí nejhůře. Jestliže jsem úzkostlivý či depresivní škarohlíd, pak prostě nevěřím, že to bude mít efekt  a pak je mnohem těžší na tom systematicky pracovat.

Aby nedošlo k mýlce, nikomu se nepošklebuji ani se nad nikým nepovyšuji. Moje vlastní zacházení s mozkem je zoufale nedokonalé a totéž platí o lidech kolem mne.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.