Druhý pohled z 14.3.: Proč nechávat děti na sítích

Argumenty pro zákaz sociálních sítí minimálně do 15 let jsou jasné. Sociální sítě poškozují dětské mozky, vyvolávají těžké deprese, ničí vztahy atd. A to ne okrajově, ale u velké části populace. Těžké patologické důsledky dopadají na každé třetí dítě, mírně poškozena je drtivá většina té generace. Ještě lepší než zákaz by bylo přimět provozovatele sítí, aby změnili algoritmy a aby sítě fungovaly jiným způsobem, ale to je zdlouhavé, komplikované a možná i nemožné.

Nicméně existují i argumenty proti. Některé jsou slabé, jiné silnější a další musí být brány velmi vážně.

Nejslabší (fakticky pokrytecký) argument říká, že si to mají rozhodovat rodiče. Jenže rodiče to z principu rozhodovat nemohou. Mluvíme o situaci, kdy boj o psychické zdraví dítěte vede na jedné straně průměrný rodič a proti němu stojí mamutí korporace s celými týmy neurovědců, kteří vymýšlejí, jak obejít základní kontroly, které máme v mozku. Vymýšlejí, jak u dítěte vyvolat závislost. Vymýšlejí, jak způsobit, aby dítě hystericky chtělo na sociální síť a aby nenávidělo rodiče, pokud mu to budou zakazovat.

Kolik rodičů může takový boj vyhrát? Jeden z tisíce? Jeden ze sta? A vybrali si snad rodiče takovou situaci? Nevybrali! Rodiče jsou pro zákaz mobilů ve školách i pro zákaz sociálních sítí. Kdo bere vážně práva rodičů, musí být pro zákaz sociálních sítí pro děti.

Nicméně existují i silnější argumenty. Je tu třeba otázka, jestli sociální sítě opravdu poškozují dětské mozky a jestli současná vlna psychických poruch je opravdu způsobena těmito sítěmi. Desítky studií říkají, že tomu tak je. Nicméně ty studie mohou obsahovat metodickou chybu. To, že teď takovou chybu nevidíme, ještě neznamená, že tam není.

Tenhle druhý spor má řešení. Musí existovat kritérium. Jaký důkaz bude uznán za dostatečný a jaký už ne? Jinak hrozí překřikování mezi „neuznáme žádný důkaz“ a „máme naprostou jistotu i bez důkazů“. Tohle břemeno je z principu na odpůrcích zákazu. Jaký důkaz potřebujete?

Nejsilnější argument (respektive skupina argumentů) vychází z otázky přiměřenosti. Řekněme, že k nějakému poškození dětských mozků dochází a že by tomu zákaz zamezil. Vyváží to ale jiné nevýhody, které ten zákaz přinese?

Hlavní nevýhodou je, že pokud bude zákaz opravdu vymáhán, pak bude i dospělým odebrána možnost být na sítích anonymně. Spousta lidí tam přestane chodit. Nebo tam budou chodit pod svým jménem a přestanou se účastnit politických diskusí.

Já mám tendenci si myslet, že kdyby tam lidé chodit přestali, bylo by to skvělé pro ně i pro jejich okolí a že by tím nevznikla naprosto žádná škoda. Ale to je jen takové povrchní pocitové tvrzení. Možná by hlubší rozbor ukázal, že anonymní diskuse na sítích jsou tak důležité, že kvůli tomu podstoupíme i poškozování dětí.

A nyní tři kontrolní otázky:

Vyvrací tenhle pohled něco z toho, co jsem napsal dříve? Ne. Je to docela nové téma.

Můžeme formulovat nějaké obecné pravidlo? Existuje nepřímá úměra mezi přítomností na sociálních sítích a psychickým zdravím. Čím více dětem bude zabráněno chodit na sociální sítě, tím méně bude psychických problémů.

Prognóza: Pokud bude zákaz prosazen a vymáhán, v první fázi ubude dětských depresí, dětských úzkostí a dalších poruch. Ve druhé fázi začnou provozovatelé vytvářet sítě, jejichž algoritmy nebudou nebezpečné.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.