Druhý pohled z 14.8.: Budoucnost s maskou minulosti

Dnes citát z Karla Marxe: „Když se zdá, že se lidé zabývají vytvářením něčeho, co dosud neexistovalo, právě v takových etapách vyvolávají duchy minulosti, vypůjčují si od nich jména, bitevní hesla i kostýmy… Tak Luther nasadil masku apoštola Pavla, revoluce let 1789–1814 se střídavě halila do hávu římské republiky a římského císařství a revoluce roku 1848 nenašla nic lepšího než parodovat rok 1789.“

Jinými slovy: mnohé průlomové události v dějinách probíhají jaksi nezamýšleně. Lidé hledí do minulosti a usilují o její obnovu. Jenže ta minulost buď ani neexistovala – je to jen jejich sen či zkreslená představa –, nebo už ji není možné obnovit. To znamená, že pokus o obnovu minulosti ve skutečnosti vede k vytvoření něčeho nového. Na tom by nebylo nic špatného. Platí ovšem, že nezamýšlené akce bývají méně často úspěšné, a i když úspěšné jsou, mívají mnohem více nezamýšlených důsledků.

Přesto převažují. Konec konců i Trumpovo hnutí MAGA odkazuje k zašlé americké slávě a mnohé české vlastenecké skupiny odkazují k husákovské éře, případně k národnímu obrození 19. století. I já s těmito motivy pracuji. A co jiného je současný pokus o obnovu globálního liberálního impéria?

Možná i proto, že nás tak dlouho varovali před utopismem – tedy před vysněným rájem, který nemůže fungovat –, jsme si přestali všímat, že i současné vlády řídí zemi na základě přesvědčení o domnělých pravidlech a zákonitostech, které nefungují ani v současnosti. Zpětná vazba je okamžitá, a přesto je ignorována. Nejtypičtějšími příklady jsou iluze o multikulturním soužití a volném trhu. Co může být utopičtější?

Promýšlet úplně jiné možnosti fungování společnosti a národního státu (za předpokladu kritického zkoumání jednotlivých předpokladů, hledání obdobných situací v minulosti apod.) je v tuto chvíli racionálnější než oprašovat historickou nostalgii nebo mechanicky přijímat současná přesvědčení.