Druhý pohled z 15.12.: Čím nahradit nekonečný růst

„Finanční systém založený na dluhu a půjčování na úrok si přímo vyžaduje neustálý hospodářský růst, který ale nemůže pokračovat donekonečna.“

To je podnět Štěpána Čábelky, který jsem včera vynechal. Co s tím? Je pravda, že hromady zboží nemůžou růst nekonečně a že to bez růstu neumíme. Banky mohou žít z poplatků za služby místo z úroků (stejně k tomu směřujeme), nicméně hospodářství bez růstu znamená úpadek a bídu. Nejbližší generace to nemusí řešit, protože škody za posledních třicet let jsou srovnatelné jako po válce, ale jednou bude limitu zbytečnosti dosaženo.

Přirozené a logické by bylo věnovat od určité hranice méně a méně zdrojů na rozšiřování výroby a více se soustředit na volný čas, zábavnější život, sport, četbu, vzdělávání, osobní růst, vztahy… Moji rodiče zažili, že se do práce běžně chodilo i v sobotu, dnes pracujeme pět dnů v týdnu, a s postupujícím technologickým pokrokem by mohly být pracovní dny čtyři nebo dokonce tři…

Fakticky by to znamenalo méně výroby a více služeb. Jenže přechod od výroby ke službám jsme už jednou zažili a skončilo to katastrofou. Místo kvalitnějšího životního stylu přišla vláda bank a neziskovek. Nicméně dost možná, že přijde čas, kdy nezbude než další pokus. Možná bude mít Západ výhodu, že Čína tím projde před námi, takže budou k dispozici tamní zkušenosti. Už dnes je ale jasné, že se to nestane samo, a že to bude vyžadovat kus sociálního inženýrství i kus politického vůdcovství. To je ale ještě hodně hodně daleko.