Druhý pohled z 15.6.: Jak je to vlastně s tou nezaměstností

Patria vydala minulý týden analýzu, v níž ukazuje, že nezaměstnanost v Česku je nejvyšší za víc než deset let. Konečně mám odpověď na otázku, se kterou jsem si lámal hlavu v loňském roce. Fabriky zavíraly jedna za druhou a v každodenním životě se člověk setkával s historkami o lidech, kteří se dostávají do problémů, protože jsou bez práce. Tisk nám ale přinášel ukazatele, podle nichž je nezaměstnanost nadále nízká (dokonce tak nízká, že to škodí ekonomice), a další údaje, podle kterých jsme čtvrtá nejrychleji rostoucí ekonomika světa, a podobné absurdní nesmysly.

A bylo to jen v chytře zvolených ukazatelích! V případě Patrie nejde o to, že by vybrala jiný ukazatel, ale o to, že porovnává stejné měřítko v dlouhé časové řadě. A najednou je vidět to podstatné: spousta lidí, kteří měli práci před pár lety, ji dnes nemá. A těch lidí je podstatně víc než těch, kteří práci tehdy neměli a teď ji mají. Můžeme tomu říkat růst nezaměstnanosti, ale klidně tomu můžeme říkat nějak jinak. To není tak důležité. Důležité je, že vzrůstá nápor na sociální systémy, ale také riziko, že někteří ztratí pracovní návyky a do pořádné práce se už nikdy nevrátí. Ekonomové pak povedou hlubokomyslné úvahy o „přirozené míře nezaměstnanosti“ a už vám nedoplní, že tahle přirozená nezaměstnanost vznikla tím, že pro ty lidi nebyla práce.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.