Druhý pohled z 16.2.: Mezi fanatismem a racionalitou

V Druhém pohledu se pokaždé, když vidím nějakou chybu protistrany, snažím okamžitě položit si otázku, jestli se nedopouštím téže chyby. Když jim dávám jedovatou otázku, ptám se, jestli by neseděla i na mě. Když jejich strana vystupuje fanaticky, ptám se, jestli by nás oni nemohli stejně dobře označit za fanatiky.

To není žádný mimořádný fígl. To je naprostý základ racionality. Pokud žijeme ve světě, kde existují objektivní fakta, pak nemůže být měřítkem jen můj vlastní pohled.

Stejně je tomu s válkou.

„Rusko rozumí jen řeči síly!“ No dobrá, ale není to tak, že Německo rozumí jen řeči síly? A že Francie rozumí jen řeči síly? A že Dánsko rozumí jen řeči síly?

„Válku nevyhrajeme, dokud nezačneme zasahovat cíle na celém území Ruska.“ Jenže neznamená to z druhé strany, že Rusko nevyhraje válku, dokud nezačne zasahovat cíle na celém území Británie, Francie a Německa?

Každý, kdo se snaží dosáhnout jakéhokoli cíle – ať už hájí svůj stát, nebo se třeba snaží dobýt ruské nerostné zdroje –, musí vidět otázky z obou stran zároveň. Jinak je jen zaslepeným fanatikem.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.