Druhý pohled z 16.9.: Zbytečný totalitarismus

Zmínil jsem se tu o programu profesora Budila a následovaly dotazy, o čem jeho sobotní výklad vlastně byl. Nedokážu dostat do krátké poznámky téměř šest hodin hutného výkladu. Nedalo by se to shrnout ani do několika stránek nebo třeba jedné hodinové přednášky. V tom smyslu je vědění z principu elitářské. Je přístupné jen těm, kdo tomu dají dostatek času a energie. Kdo jsou schopni strávit třeba celý den na semináři nebo přečíst celou knihu.

Pokusím se aspoň o stručný náčrt výkladu kolem samotného pojmu totalitarismus. K čemu jsou vlastně pojmy? S každým pojmem je spojena celá oblast představ, které nám umožní pohlížet na věci nově, analyzovat je jinak a všímat si aspektů, jakých bychom si jinak nevšimli. Co nového tedy uvidíme na Hitlerově režimu, když ho začneme označovat výrazem „totalitarismus“? Nic! A to je ten problém. To slovo je úplně zbytečné.

Sehrálo svou roli v politických konfliktech, protože umožnilo rozvíjet propagandu, podle níže Sovětský svaz a nacistické Německo nějak patří k sobě a společně se liší od všech ostatních diktatur, tyranií a autoritativních režimů, co kdy byly. Jenže nedokáže přinést nic nového k analýze nacistického režimu ani k analýzy sovětského režimu (u kterých se ani nedají najít stejné rysy chování).

Kde se tedy nacismus vzal? Ivo Budil ukazuje, že na Hitlerově režimu nebylo nic originálního. Všechny klíčové myšlenky (militantní antisemitismus, boj mezi rasami, životní prostor pro silné státy, postava diktátora bránící pořádek před socialisty apod.) naplno kvetly v Anglii, Francii a USA 19. a začátku 20. století. Němci za Hitlera to prostě jen vzali hodně vážně.