Druhý pohled z 18.11.: Záludnost představ o zkaženosti
„Lidská přirozenost je násilná a kořistnická a lze ji držet na uzdě pouze třemi silami: Boží milostí, strachem z šibenice a tlakem společenské tradice.“
Takhle se to dočteme v Utleyově Eseji o konzervatismu a je to perfektně řečeno. Od Romana Jocha bychom mohli slyšet totéž. Ale klidně i od Rogera Scrutona. Je to obraz světa, kde v lidech není nic dobrého a jde jen o to, jak těm děsivým bytostem zabránit v ještě horších škodách. Kontrolovat a omezovat, omezovat a kontrolovat. Jakmile povolíme, lidská přirozenost se uvolní z okovů a zničí svět. Ostatně, přesně to jsem tu kdysi uvedl jako první konzervativní dogma:
Každý člověk je svou podstatou beznadějně zkažený.
Není to náhodou tak, že náboženství má být především zdrojem radosti, životní síly, společenská tradice je vítaným a příjemným průvodcem a drtivá většina z nás se jen málokdy dostává do situací, kdy by nás od špatného jednání odradilo až kriminální právo?
