Druhý pohled z 18.8.: Vláda šašků názorně

Pořad Chi Chi na gauči jsem neviděl a nikdy z něj neuvidím ani minutu. Stejně jako drtivá většina těch, kdo o něm diskutují a sdílí dvě nebo tři fotografie z jeho oficiální prezentace.  Nicméně protože se jedná o skutečnou oficiální prezentaci tvůrců toho pořadu České televize, můžeme usuzovat, že chtějí být vnímáni právě takhle. A to už zajímavé je.

Lze pochopit, že existují fanoušci dvoupohlavních bytostí. Lze pochopit, že chtějí využít Českou televizi k získání sympatií veřejnosti (a ještě si dobře vydělat). To by mohlo vypadat třeba tak, že ukážou elegantní osobu, o které není jisté, je-li to žena nebo muž s hodně jemnými rysy. Elegantní osoba mluví moudře, oduševněle a laskavě… celé to může být příjemné až vznešené. Třeba jako bezpohlavní anděl z prastarého Bergmanova filmu Fanny a Alexander.

Jenže tady je jasné, že tvůrci od samého začátku chtěli vytvořit něco hnusného a odporného. Nejde o pohlaví. Jde o útok na všechno rozumné a všechno krásné. Vůbec jim nešlo o získání podpory. Chtěli diváky urážet. Urážet lidi napříč názorovým a politickým spektrem. I tohle evropské dějiny znají. Šašek produkuje cosi nepřijatelného a urážlivého, část pobouřeného obecenstva po něm cosi hází, šašek obratně uhýbá, další diváci se tomu smějí… v televizní době by to mělo trochu jinou podobu, ale principy mohou zůstat stejné.

Jenže tady se to nějak nepovedlo. Šašek vystupuje z pozice moci, arogantně se vysmívá, předkládá to nejodpornější, co dokáže najít a rozkazuje: Musíte předstírat, že se vám to líbí.  A mnozí lidé, kterým je ve skutečnosti na zvracení, to poslušně předstírají.