Druhý pohled z 19.10.: Diplomovaní násilníci

O velmi neblahém trendu, kdy se v západních společnostech stává něčím v zásadě normálním, že lidé podporují politické násilí, až po zabíjení představitelů soupeřících stran, tady opakovaně píšu. Ve Spojených státech se to projevuje silněji než v Evropě. Přívrženci progresivistické levice mají větší tendenci násilí podporovat než konzervativci. Ale je to všude.

Zdá se, že je to typický nezamýšlený důsledek. Když jedna strana naplní veřejný prostor pocitem, že představitel protistrany je nebezpečný zloduch schopný zničit svět, logicky z toho vyplývá, že takový zloduch musí být zastaven za každou cenu. Bylo by vám v roce 1935 líto Adolfa Hitlera? Tak vám nemůže být v roce 2025 líto Donalda Trumpa. Nebo v roce 2024 Roberta Fica. Nebo Viktora Orbána. Nebo Andreje Babiše.

Připomínám, že naše mozky se neřídí podle faktů, ale podle toho, jaké emoce jsou vyvolány. Pokud dotační šamanství kolem Čapího hnízda vyvolá stejnou míru emocí jako zavraždění milionů lidí v plynových komorách, budeme také tak jednat.

Nedávno ten obraz doplnil výzkum americké agentury Sceptic Research Center. Ukazuje, že současná podpora politického násilí je jiná než v minulosti. Ještě před generací jsme sice v médiích viděli vřeštící zfetované bojovnice proti kapitalismu, ale skutečná podpora politického násilí byla výrazem autentického lidového hněvu. Dělnická třída byla schopna násilí proti těm, kdo jim zavírají fabriky, vyhazují je z domů na ulici, likvidují jejich životní styl atd. Vzdělané třídy se něčeho takového vesměs štítily. Jenže dnes je tomu naopak. Čím vzdělanější člověk, tím vyšší je statistická pravděpodobnost, že bude podporovat fyzické útoky na své politické soupeře. Netýká se to jen studentských radikálů, ale vzdělaných lidí obecně.