Druhý pohled z 19.4.: O akademickém odpadu

Kolegové akademici vyprávějí, že od 90. let přicházeli do českých zemí vědci z Ameriky (a občas i ze západní Evropy) a že jim nevadilo, že tady mají méně peněz i méně příležitostí. Když uděláte nějaký zajímavý výzkum v českém krajském městě, prostě to nevzbudí srovnatelnou pozornost jako na Stanfordu. Nicméně dostávali za to svobodu a celkově lepší život. Člověk mohl normálně mluvit a nemusel řešit, kdo ho zrovna slyší Dokonce i když mu ujela nějaká politicky nekorektní poznámka. Prostředí bylo mnohem tolerantnější k záležitostem jako kouření. Holky se chovaly žensky a byla a nimi zábava.

Nebyly to tisíce vědců, nepřijel žádný nobelista, ale sem tam to pomohlo. Občas někdo přinesl znalosti, co se tady ještě neumělo, nebo nějaký zajímavý kontakt.

Teď můžeme počítat s opačným prouděním. Ať se bude boj Trumpova režimu s univerzitní politickou korektností vyvíjet jakkoliv, zcela jistě v Americe ubude míst univerzitních politruků. Pro ty odborně nejslabší nebude místo. A co je snazšího než přijet do země typu České republiky, tvářit se jako pronásledovaný uprchlík a udělat si kariéru na urážení místních lidí do buranů, rasistů a omezenců. A přinášet jim světlo LGBTxyz poznání.

Tak jako v jiných oborech a oblastech, i ve vědě můžeme čekat, že budeme příjemci amerického odpadu. A tak jako v jiných oborech, jakmile se objeví problém, rychle nastoupí evropské orgány – aby jej zhoršily!