Druhý pohled z 23.6.: O zemi, která nepřitahuje agresory

Celodenním seminářem o geopolitice střední Evropy s profesorem Oskarem Krejčím a docentem Vladimírem Prorokem jsme uzavřeli další půlrok Jungmannovy národní akademie. Když člověk tím programem prochází, uvědomí si, jak obrovské štěstí jako národ máme. V jak senzačním místě je náš stát. Mírné podnebí vhodné pro pracovité lidi. Ani moc zima, ani moc horko. Ani zemětřesení ani uragány. Ale mimo to je to také území, které neláká agresory! Nejsou tu žádné strategické suroviny, žádné zásoby vzácného dřeva, nevedou tudy žádné strategické cesty…nic, nic, nic! Není žádný důvod se o tohle území zajímat a vynakládat energii na jeho dobytí. Leda, že by snad někdo dostal od svého proroka za úkol podrobit si celý svět.

Naším jediným problémem je, že tu vznikla sociální vrstva, která zoufale usiluje patřit ke globální anglosaské elitě a která je ochotná úplně rozkrást a zničit vlastní zemi, aby získala vstupenku mezi tu elitu. A která není dost inteligentní, aby pochopila, že to stejně nebude stačit. Vlastně se na americké a jiné korporace nemůžeme zlobit, že k českém záležitostem přistupují stylem „žádnou hodnotu to pro nás nemá, ale když je tak strašně levné, tak nám to taky zabalte.“

O morálce a hodnotách

Morálka je k ničemu. Řeči o morálce jsou k ničemu. Nevede to totiž k tomu, že by se lidé chovali lépe nebo dělali méně špatných věcí. Jen si každý najde pro tu svou činnost morální zdůvodnění. Jedni brání majetek, protože je to morální. Druzí kradou, protože je morální rozvracet systém. Jedni chrání své země, protože to pokládají za morální. Jiní do těch zemí dovážejí invazní hordy, protože je morální dát všem lidem stejnou šanci v těch zemích žít. Jedni zachraňují planetu a připadají si nesmírně morálně. Druzí se jim snaží zabránit ve zbídačení a zničení životů milionů lidí, a připadají si zrovna tak morálně.

Stará představa, že lidé svádějí vnitřní zápas mezi dodržením morálního pravidla a vlastním sobeckým prospěchem, je chybná. V životě to nikdy nejde proti sobě.

Profesor Saligman navrhuje přestat mluvit o morálce, a místo toho mluvit o hodnotách. Co je pro koho nejdůležitější hodnotou. Je to mír? Je to zavedení demokracie podle amerického předpisu? Je to finanční zisk? Je pro někoho hodnotou to, že se všem lidem v jeho zemi daří dobře? Je to shoda s názorem Gréty, Ursuly nebo korporátního oddělení společenské odpovědnosti? Je to šťastný život jeho rodiny?

Nedokážeme objektivně určit, která z těch hodnot je lepší. Ale dokážeme mít jasno v tom, kdo co prosazuje a dokážeme vidět, které hodnoty jsou slučitelné a které nikoliv. A můžeme podporovat ty, kdo jdou za stejnými hodnotami jako my. To je docela konkrétní a uchopitelné.