Druhý pohled z 19.4.: Prostor pro život

„Kvalita života totiž není spojena s relativní globální mocí dané země. Život například v Rakousku je podle všech ukazatelů lepší než život ve Spojených státech, přestože rakouský HDP je jen zlomkem amerického,“ napsal nedávno Thomas Fazi.

A dost možná je kvalita života v současném Rakousku relativně vyšší než v dobách, kdy bylo mocným impériem (což uvádím spíše jako námět k zamyšlení; chybí nám totiž metoda pro porovnávání kvality života v 18. a 21. století).

Faziho poznámka není úplně chybná, ale je zjednodušující. Kdo stojí v čele velké a silné země, má mnohem více možností něco dělat pro dobrý život svých obyvatel.

Ještě důležitější je však něco jiného: žádná malá země nemůže změnit řád světa. Z České republiky nerozhodneme o tom, kdo bude hegemonem, ani kdybychom těsně spolupracovali s jinými malými sousedy. Nerozhodneme ani o tom, zda bude svět unipolární, nebo multipolární. Můžeme analyzovat rozdělení světa na centrum a periférii, ale nedokážeme tyto poměry změnit. Zadáním pro politická hnutí v desetimilionových zemích je prosadit program, který pomůže vytvořit prostor pro co nejlepší život v rámci stávajícího uspořádání a využít probíhajících změn v náš prospěch.

Ilona Švihlíková na včerejším semináři v této souvislosti zmínila masarykovskou strategii. TGM nebořil Rakousko, ale když se rozpadalo, ve správný okamžik toho využil.

Je neproduktivní se rozčilovat nad nespravedlností světa nebo bědovat, že silní si berou, co chtějí, a slabí to musí strpět. Takové moralizování vlastně ani není morální. Morální je snažit se vymyslet, jak i v takové situaci vytvořit pro sebe, své blízké a své spoluobčany prostor pro co nejlepší život. Bez takové snahy jsou všechny ty analýzy v nejlepším případě zbytečné.