Druhý pohled z 2.10.: Návrat nerovnosti
Dvacáté století bylo dobou nejmenších nerovností v dějinách lidstva. Vedlo k tomu několik faktorů.
- Celkové zvyšování životní úrovně a bohatnutí populace. Situace chudých se zlepšovala mnohem rychleji než bohatých. Je technicky snadnější dát všem lidem každý den teplé jídlo, než zdvojnásobit velikost panských sídel.
- Dvě světové války, hospodářské krize, inflační vlny a poválečné reformy – to vše zasáhlo velké majetky. Hodně se hovoří o několika rodinách, které dokázaly bohatnout, ale boháči jako sociální vrstva v letech 1914 – 1960 hodně ztratili.
- Jakmile i ti nejchudší dosáhnou určité úrovně, je zvyšování rozdílů obtížnější. Samozřejmě, můžete mít na účtu milionkrát víc než ostatní, ale to vám nezmění život pronikavěji, než kdybyste tam měli jen stotisíckrát víc. Rozdíl mezi tím, zda bydlíte v útulném bytě na předměstí, a životem v přepychovém paláci je nesrovnatelně menší než rozdíl mezi bezdomovcem a příslušníkem střední třídy.
- Pro talentované dítě z chudého prostředí bylo snadnější dostat se nahoru. I chudí měli přístup na základní a střední školy slušné úrovně. Pokud se tam projevily výrazné studijní schopnosti, bylo možné získat stipendium na drahé škole. Bylo to obtížné a nedělo se tak často, ale občas se podařilo.
Jenže politicko-ekonomické režimy, které tohle všechno umožňovaly, se v 70. a 80. letech zhroutily. Na východě se mluvilo o sametových revolucích a konci komunismu, na západě o reformách, ale výsledek byl stejný. A stejné byly i důsledky.
- Všeobecné zchudnutí dolních dvou třetin populace
- Zhoršení veřejných služeb, včetně škol. Dnes putuje talentované dítě z chudé rodiny na mizernou školu, kde si jeho schopností málokdo všimne. Dolních 90% může aspirovat na vzdělání na VŠE, ale nikoliv na Harvardu.
- Veřejný prostor je naplněn propagandou, která nás přesvědčuje, že pokud žijeme pohodový život ve skromnosti, jsme špatní lidé. Každému je vnucováno, že musí žít jako boháč. A pokud se tomu vzepře, budou jím pohrdat i jeho nejbližší. Subjektivní prožívání chudoby je mnohem horší než dříve.
Sociálně se vracíme před dvacáté století a možná i před moderní dobu. Další věci z toho vyplývají.