Druhý pohled z 5.12.: Velká feminizace – velká infantilizace

Znovu se vracím k článku Helen Andrewsové Velká feminizace (překlad Lucie Sulovské je zde) a následné diskuzi. Připomínám, že v tom článku Andrewsová tvrdí, že změny v západních společnostech posledních dekád, které většinou připisujeme kombinaci ideologií a politických změn, jsou ve skutečnosti výsledkem toho, že mnoho významných organizací, jako univerzity a velké redakce, jsou osazeny převážně ženami. Tudíž se chovají přesně tak, jak se dá čekat od ženských kolektivů. K tomu patří i to, že nedokážou snášet názorové odchylky, necení si svobodné diskuze, probíhá tam neustálá ostrakizace, vzájemné sledování a hony na každého, kdo upadne do podezření, že nesmýšlí dost korektně. Jiným rysem ženských kolektivů je, že rozhodují pocity, nikoliv racionální argumenty, tvrdí Andrewsová. Až tento rys plně převládne i v soudnictví, bude to znamenat katastrofu.

Následující diskuze probíhala přesně tak, jak byste mohli očekávat. Některé to nadchlo, jiné naštvalo a malá část reagujících se pokouší o racionální posouzení argumentů.  Některé tyto argumenty jsem shrnul v některých Druhých pohledech.

Curt Mahlburg na australském křesťanské serveru Daily Declaration si všimnul, že významné ženské organizace jsou pro evropskou civilizace typické už po staletí. Církve! I když je vedení převážně mužské, kolektivy ve farnostech a sborech a spolcích blízkých církvím jsou většinově ženské. To určuje atmosféru. To vytváří tlak na mužské faráře, ředitele nebo jiné vedoucí. Skvělý postřeh. Ostatně, poměrně často slýcháme přirovnání atmosféry v současných politicky korektních organizacích ke staré inkvizici či puritánským sborům.

To by znamenalo, že samotná změna ideologie nepomůže. Ty všechny redakce, úřady, neziskovky a vedení korporací získaly ten charakter, který je tu označován jako ženský, a budou si ho udržovat. Současné osazenstvo tam maskulinní muže prostě nepustí. Mohou tesknit, že chybí chlapi, ale nebudou schopny je akceptovat. Jak to dnes vidíme ve školství.

Elizabeth Grace Matthewová zase tvrdí, že popisované chování není ženské, nýbrž dětské. Svůj text nazvala Velká infantilizace.

„Příliš mnoho přerostlých dětí – mužů i žen – zastává pozice politické a kulturní moci. Tato nevyspělost ovlivňuje a infikuje téměř všechny naše politické a kulturní instituce, takže obava Andrewsové z budoucnosti, v níž racionalitu nahradí iracionalita, je zcela oprávněná.“

Pro dětské myšlení je typické, že odmítá akceptovat, že si občas musí vybrat. Chce všechno. Všechny hračky, všechny sladkosti a chce je hned. Odsud neschopnost jednat racionálně a neschopnost snášet diskuzi s účastí oponentů.

Hampl k tomu připomíná, že už Gustav LeBon si všimnul, že dětské psychické rysy jsou typické pro davy. Ty posuzované elity se chovají jako dav. Iracionální, vrtkavý, dětinský, nesnášenlivý. Bez paměti, bez morálky, bez schopnosti zvažovat důsledky.