Druhý pohled z 2.11.: V předvečer pádu New Yorku

Výrazem futúhát (الفتوحات) označují džihádisté dobytí dalšího území. Vojenské dobytí nebo třeba dosazení muslimského vládce, jak se to stalo v Londýně v roce 2016, kdy byl primátorem zvolen  Sadik Chán, Pákistánec a muslimský fundamentalista se sympatiemi k teroristickým skupinám. Nový vládce postupně předělává Londýn na šaríja zónu a ani se nenamáhá skrývat, že Angličani už nejsou ve městě vítáni.

K témuž se schyluje v Americe. Za pár dnů proběhnou volby na starostu New Yorku a ve všech výzkumech drtivě vede Zohran Mamdani, muslimský radikál narozený v Ugandě, s vazbou Muslimské bratrstvo (respektive na jeho americkou odnož CAIR). Mezi jeho hlavní témata patří „boj proti islamofobii“. Není těžké představit si, co to bude znamenat pro každého, kdo zkříží džihádistům cestu.

Tak, jako jinde v západním světě je Mamdani představitelem „islamolevičáctví“ (Petr Drulák navrhuje překládat jako „islamoprogresivismus“), tedy spojení islámu s klimatickým aktivismem, změnami pohlaví, protibělošským rasismem atd.

Neukazuje to jen na prorůstání islámu americkou společností a postupné přebírání moci, ale také měnící se povahu Demokratické strany, která na Trumpovo zvolení zareagovala posunem na ještě extrémnější pozice než dosud. Což je logické. Pokud neustále vykřikujete, že je Trump novým Hitlerem, pak musíte pokládat za nacisty většinu společnosti a cokoliv normálního se stává nepřijatelným.

Z Demokratické strany zaznívají i opačné hlasy (že by strana měla dělat politiku pro normální lidi z pracujících tříd a že by měla převzít agendu znovuvybudování amerického průmyslu), ale nedokážou se prosadit. Mimo jiné proto, že vlivní lidé, kteří je před pár lety podporovali, přeběhli k trumpovským Republikánům nebo jsou aspoň neutrální.

A struktury džihádu číhající v pozadí dokážou využít každé příležitosti. Nebo aspoň téměř každé.