Druhý pohled z 2.8.: Armádní pravidla a poruchy

Jak se pozná, jestli je nějaké jednání akceptovanou součástí politického režimu nebo jestli se jedná o poruchu? Moji čtenáři odpověď znají. Poznáme to podle toho, jak režim reaguje. Jestli následuje reakce, která opravdu vede k odstranění té poruchy a ve které se angažují i příslušníci mocenské elity. Třeba to, že politici berou úplatky, není nehodou, nýbrž součástí systému, protože existence tohoto jevu (o kterém všichni vědí) nevede ke snahám o jeho vykořenění.

Stejně tak patří k našemu politickému systému, že členové vlády dělají miliardové kšefty s obchodníky s drogami. Když k takové věci dojde a dostane se to na veřejnost, vlastně se nic nestane. To není jen otázka několika potentátů, ale i širšího okruhu příznivců současné vlády. Nepokládají to za problém. Kdo ví, možná, že právě dnes je dojednávána další podobná transakce.

Ale mohlo by to být i mnohem horší. Třeba nedávná akce, kdy se provalilo, že armáda sestavuje seznamy nepohodlných občanů, aby je za vhodných okolností mohla obejít a postřílet. Rozhodně netvrdím, že to má Karel Řehka takhle vymyšleno a že na generálním štábu jsou sepsané plány masových poprav. Ale armáda se pokusila vytvořit situaci, ve které to bude jedna z realistických možností.

To je ta špatná část zprávy. Ta dobrá je, že když se to provalilo, projekt byl zastaven, všichni se od toho distancují a proti té věci se jasně postavili i prominentní příslušníci vládnoucí elity (když už má armáda obcházet byty a popravovat, jeden nikdy neví). Není to součást běžného fungování politického systému. Čímž není řečeno, že tomu tak nebude třeba za pár let.

Mimochodem, kouzelná je výmluva, že to bylo jenom cvičení. Říkám si, ještě, že cvičili jen shromažďování údajů. Nechtěl bych, aby přišli ke mně domů a prováděli cvičení poprav nepřátel režimu.