Druhý pohled z 3.3.: Big Serge o situaci na íránském válčišti

Big Serge (zkráceno):  „Írán již předem pověřil velitele jednotlivých jednotek, aby v případě zahájení války prováděli odvetu podle svého uvážení. Dnes íránský ministr zahraničí přiznal, že většinu vojenských jednotek neovládá. Jednotlivé části íránské armády mají plnou nezávislost, což jim fakticky znemožňuje koordinaci a soustředění úderů. Zároveň je to ale činí nepředvídatelnými.

Zdá se, že Bílý dům by měl chuť vyjednávat, jenže na íránské straně není s kým jednat. I kdyby íránské vedení stálo o příměří, není jisté, že by ho dokázalo realizovat. Trump výslovně uvedl, že lidé, od kterých se očekávalo převzetí moci, jsou mrtví. 

Je to recept na maximální chaos s minimem brzd. Spojené státy jsou tudíž nuceny pokračovat ve válce tak dlouho, dokud nebude íránská úderná kapacita zcela zničena nebo dokud Teherán neobnoví centrální kontrolu. Tato druhá možnost se však jeví jako nepravděpodobná mimo jiné proto, že USA systematicky ničí velení a řízení.“

Komentář laika: Za starých časů by se takovému stavu říkalo, že íránská armáda se rozpadla, případně byla rozprášena. I kdyby se teď objevil nový vůdce, není vůbec jasné, jak velká část branných sil by se mu podřídila. Nadále existují skupiny schopné terorizovat civilní obyvatelstvo a možná i chaoticky střílet na cizí území, nejsou však schopné vést soustavnou bojovou činnost. Ta není možná bez komunikace a zásobování. Připadá mi neuvěřitelné, že tohle realizovalo samo íránské vedení. Jako by rezignovali na cokoliv jiného než mučednickou smrt. Ale vyčkejme.

A připomínám logickou zásadu. Když kdokoliv, kdo sympatizuje s izraelsko-americko-saudskou stranou konfliktu, vidí vítězství své strany, přistupujme k tomu s nedůvěru. Když kdokoliv, kdo sympatizuje s íránskou stranou, vidí úspěch íránské houževnaté obrany, přistupujme k tomu s nedůvěrou. To se týká i všech mých poznámek.