Druhý pohled z 21.2.: Vyjasnění ohledně vlastnictví
Osobní vlastnictví může být zrušeno dvěma způsoby:
Za prvé. Státní byrokracie rozhoduje o zacházení s osobním vlastnictvím tak detailně a odebírá tak velkou část výnosů, že se osobní vlastnictví stává pouhou formalitou. Stát, který osobní vlastnictví kdysi uvedl v život, jej tímto způsobem zase ruší.
Za druhé. Stát vykonává své regulační úkoly nedostatečně, takže nastupuje přirozený mechanismus volného trhu, kdy majetek postupně přechází od chudých k bohatým. Tak dlouho, až se vlastníkem všeho stane jediný subjekt (a je lhostejné, jestli ho budeme označovat výrazem „stát“).
Extrémním případem státní regulace je otroctví. Extrémním případem neregulovaného volného trhu je rovněž otroctví.
Jedním z možných řešení tohoto dilematu je „kolektivně podmíněné vlastnictví“, které jsem navrhl zde. Na jedné straně umožňuje, aby lidé získávali věci do svého vlastnictví a nerušeně je užívali, na druhé straně brání tomu, aby se z těchto věcí staly vkladní knížky (což mimo jiné vede k jejich nedostupnosti pro většinu obyvatel), aby je hromadili spekulanti, nebo dokonce zahraniční spekulanti.
Jeden čtenář mi k tomu poslal několik doplňujících otázek:
Kdo může získat byt do kolektivně podmíněného vlastnictví? Stačí jen základní podmínka, že takový byt zatím nevlastní (tedy nechce získat druhý), nebo existuje ještě nějaká další důležitá podmínka? Druhou podmínkou je státní příslušnost.
Platili by dědicové dědickou daň? Za jakých podmínek ano a za jakých ne? Žádná dědická daň by se neplatila. Pokud by ovšem byt zdědil někdo, kdo by podmínkám nevyhovoval (například cizinec), měl by povinnost byt darovat nebo prodat osobě, která podmínkám vyhovuje.
Když jeden z dědiců získá cizí státní občanství, zůstane mu podíl na kolektivně podmíněném bytu (dále jen KPB)? Pokud by zároveň ztratil státní občanství ČR, byl by povinen byt prodat osobě vyhovující podmínkám.
Kdyby měl dědic třeba jen pětinový podíl na KPB, mohl by si koupit jiný KPB? Ne, musel by se nejdřív své pětiny zbavit. Byty jsou k tomu, aby se v nich bydlelo, ne ke spekulacím s podíly.
To by vyžadovalo nahlížení do soupisu KPB. Podotázka: kdo by měl k takovému nahlížení oprávnění? Soupis by byl veřejný, stejně jako dnešní katastr nemovitostí či obchodní rejstřík.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
