Druhý pohled z 21.6.: Jak je to s mezinárodním právem

„Mezinárodní právo není ve skutečnosti právem, ale pouze institucionalizovaným mechanismem, kterým silní omezují slabé,“ píše Big Serge.

Přesně tak. Silnější předem vyhlašuje, k čemu bude ty slabší nutit. Je to pro všechny strany výhodnější, než kdyby nikdo nevěděl, co se po něm vlastně chce. Ale silnější rozhodně negarantuje, že bude stejná pravidla aplikovat i na sebe. A pokud jeho síla vyvane, vyvane i právo.

Big Serge to napsal v souvislosti s ukrajinskými útoky na ruské strategické bombardéry. Umístění zbraní do civilních náklaďáků je hrubým porušením Ženevských konvencí. A řeší to někdo? Vadí to někomu? Konec konců, Izraelci dělají totéž. Když není nikdo ochoten to pravidlo vymáhat, tak pravidlo prostě mizí.

Proto jsem tak skeptický ke všem těm hlasům, které odsuzují toho nebo onoho za porušení mezinárodního práva nebo za válečné zločiny. Pokud jsme dost silní, abychom je porazili a přivedli jejich vládce v poutech, pak nepotřebujeme žádné rozsudky. Pokud tak silní nejsme, pak nám žádné rozsudky nepomůžou. Omílat donekonečna mezinárodní právo znamená rezignovat na faktickou analýzu a stáhnout se někam do neproduktivního moralizování.

Mimochodem, totéž platí i uvnitř států. Jenže o tom mluvíme ještě víc neradi.