Druhý pohled z 21.6.: Nedobrovolná milosrdná

Obecně jsem skeptický k argumentování šikmou plochou. Že je přijato nějaké opatření, z toho ještě nevyplývá, že nutně musí následovat něco horšího. Někdo by mohl třeba tvrdit, že když manželství přestalo být výsadou bohatých a bylo fakticky zpřístupněno veškerému obyvatelstvu, byl to krok k dnešním duhovým manželstvím. Nemyslím, že by tam byla nutná souvislost.

Nicméně někde šikmá plocha zjevně funguje. Třeba u euthanázie. Cesta od toho, že si člověk může říct o milosrdné usmrcení k usmrcování nedobrovolnému, je až neuvěřitelně krátká. Kanadské úřady aktivně nabízejí euthanásii některým lidem závislým na sociálních dávkách a přinejmenším v některých případech je to spojeno s nátlakem. Britská vláda prosazuje opatření, podle kterého budou potomci odmítačů euthanásie platit zvláštní daň z dědictví. A Francie je uprostřed schvalování předlohy, podle které má jít na dva roky do vězení ten, kdo někomu euthanásii rozmluví.

V tuto chvíli je jisté, že pokud někdo prosazuje zavedení euthanásie do právního řádu, jedná se o euthanásii nedobrovolnou.

Tím nechci tvrdit, že je principiálně nemožné mít instituci euthanásie pouze  jako milosrdnou smrt pro případy, kdy je život nesnesitelný. Nicméně současné snahy k tomu nesměřují.