Druhý pohled z 22.7.: Kdo řídí vědu

RAND Corporation publikovala zajímavý dokument o tom, jak Čína postupuje ve vědě a jak získává vědecký náskok se závažnými důsledky pro vojenskou a hospodářskou moc. Ten dokument stojí za čtení nejen kvůli mocenským poměrům, ale hlavně kvůli možnostem, jak efektivně usměrňovat a řídit vědecký pokrok.

Především je třeba rozumět tomu, že všude na světě je financování vědy státní. A vždycky bylo. Před moderními státy financovali vědu panovníci. Soukromě financovaná věda vždy hrála jen zcela okrajovou úlohu. Když dnes čteme, že soukromý investor financuje třeba výzkum ve zdravotnictví, vždy se jedná o ten poslední krok, kdy je třeba dotáhnout objev do podoby fungujícího (a dobře prodejného) léku. Tomu ale musí předcházet roky výzkumu virů, buněk, molekul nebo čehokoliv jiného, a to vždy platí vlády.

Na Západě ovšem zároveň převládá přesvědčení, že věda má být nezávislá. V praxi to znamená síť grantových agentur a univerzit. I když se vesměs daří držet slušnou úroveň, v naprosté většině případů se vědci věnují hračkám a probádávání slepých cest. Nikdo nedokáže udržet přehled, za co se utrácí, natož to řídit. Výsledkem pak jsou případy, kdy Američané s úžasem zjišťují, že se z tamních grantů financují projekty Čínské akademie věd a že nakonec ani nemají přístup k těm výsledkům. Co se bude zkoumat, to určují sami vědci. Rolí vlády je sehnat peníze a doufat, že ministři nebudou vláčeni tiskem kvůli nespokojenosti vědců. Když totiž odmítají něco zaplatit, i malé pracoviště dokáže rozpoutat kampaň, že nevzdělaný premiér zastavil výzkum s celosvětovým významem, který mohl přinést třeba zázračný lék na rakovinu.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.