Druhý pohled z 22.12: O člověku jako padlé bytosti

Slíbil jsem seriál o dogmatech hlubokého konzervatismu. Ta dogmata přebírám z Klingova shrnutí.

Za prvé. Člověk je padlá bytost.

Kdo by chtěl podrobnější výklad, toho upozorňuji na mnohokrát opakovanou přednášku Romana Jocha Politické následky dědičného hříchu. Člověk je podle něj bytost s tendencí jednat zle a posláním státu je krotit jeho sklony. To obnáší v zásadě tři oblasti:

• Podpora konzervativních institucí, zejména rodiny a náboženství (co je vlastně myšleno tou rodinou, to je u hlubokého konzervatismu poněkud nejasné)
• Dát maximální prostor trhu, protože ten dokáže vytvářet anonymní nemilosrdný prostor trestající lidskou lenost, zahálčivost, nedbalost apod. To je důležitější přednost trhu než efektivita. Je přitom zajímavé, že podrobeni té tvrdé kázni musí být jen chudí. Kdo se narodil dost bohatým, ten to nepotřebuje.
• Vést hodně válek a krotit tak zlé sklony cizích vládců.

Kladu si otázku, jestli tyto neokonské zásady vyplývají zrovna z nauky o dědičném hříchu. Možná by se dal ze stejného náboženského základu vyvodit i opak, ale to teď není důležité. V každém případě to ukazuje zásadní rozdíl mezi konzervativci a socialisty. Socialisté věří, že lidé jsou schopní jednat dobře a že kdyby se změnily společenské instituce tak, že by lidi přestaly motivovat ke zlu a začaly motivovat k dobru, bylo by na světě mnohem lépe.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.