Druhý pohled z 22.5.: České dluhopisy do českých rukou

Po delším čase vyplněném jen hesly a slogany přichází zásadní návrh, který by výrazně pomohl českému hospodářství a měl by i výrazné dopady na mocenskou situaci v zemi. Přišla s ním docentka Švihlíková a jde o restrukturalizaci českého státního dluhu tak, aby jej nedržely zahraniční banky, nýbrž převážně čeští občané nebo skutečně české firmy.  Nejen, že by těch řádově 100 miliard ročně, kolik vydává státní rozpočet na splácení dluhů, nešlo do ciziny, ale zůstávalo by v zemi. Minimálně stejně významné je, že zahraniční banky by ztratily nástroj nátlaku na českou vládu.

Připomínám, že když Viktor Orbán převzal v roce 2010 moc v Maďarsku, byla to jedna z prvních věcí.

Za současné vlády to je obtížně myslitelné.  Závislost na západních bankách pokládá za něco hodně pozitivního a hodně důležitého, protože to snižuje riziko, že by si místní občané prosadili něco proti západním zájmům. Konec konců, připomínám nedávné vyjádření prezidenta Pavla, jaké strany nepustí do vlády. V zásadě ho nezajímá, jak chce která strana vládnout nebo co chce prosazovat vůči českým občanům. Důležitý je pro něj vztah k EU a NATO.

Nicméně pro Babišovu vládu by to přijatelné být mohlo. Neporušuje to žádné žádnou evropskou regulaci, žádné mezinárodní bankovní pravidlo ani nic jiného. Tedy vzácná možnost prosadit něco hodně pozitivního bez konfliktu. Navíc existuje řada variant, jak to provést.