Druhý pohled z 22.9.: O vražedné naivitě

Moji čtenáři si určitě všimli, že ve věcech izraelsko-muslimských válek se důsledně vyhýbám moralizování. Nedočtete se u mne ani o jediné demokracii v regionu bránící svobodný svět, ani o zločineckém sionistickém režimu. Na jednoduchá hesla a záplavu emocí je tu dostatek jiných. Já se věci snažím analyzovat tak, abychom se dobrali co nejméně špatné odpovědi na následující otázky:

• Jaký další vývoj můžeme na Blízkém východě čekat?
• Jaký bude dopad na Českou republiku?

Můj odhad vychází ze čtyř tezí:

• V podstatě každý z blízkovýchodních hráčů by rád udělal s tamní židovskou komunitou krátký proces. Pro nikoho to však není tak důležité, aby kvůli tomu riskoval vlastní přežití.
• Izraelci jsou odhodláni nedopustit to, co je z jedné strany označováno jako „likvidace zločinecké sionistické entity“, případně „osvobození Palestiny“, a z druhé strany se tomu říká „vyvraždění 7 milionů Židů.“ Fakticky jde o totéž.
• Izraelci mají dost prostředků, aby tomu zabránili, a to i bez americké pomoci.
• Zánik Izraele doprovázený jadernou apokalypsou, která zničí celý region, není v zájmu žádné ze světových velmocí

Postoje dalších hráčů jsou následující:

• Okolní arabské režimy to pochopily. Možná se někdy v budoucnu pokusí znovu zahájit válku, ale teď na to zcela jistě není ten správný čas. Akceptovaly realitu (byť možná dočasnou) a navíc jsou rádi, že za ně Izrael dělá jejich špinavou práci v Íránu, Gaze i jinde.
• Nově se zdá, že se ke stejnému stanovisku kloní i íránský režim. Najednou má úplně jiné priority než válku proti Izraeli.
• Opačné stanovisko zastává arabská ulice. Což je vlastně normální. Ti, kdo nemají žádnou odpovědnost, mohou vykřikovat cokoliv.
• Stejně jako arabská ulice to vidí Evropská unie a američtí progresivisté.

Co se týče izraelského postupu, odkazuji na ruského analytika Big Serge, který připomíná, že v situacích, kdy je jeden silný hráč ohrožován mnoha malými, je nutné, aby odveta byla vždy disproporční a totálně odstrašující. Jinak útoky těch malých skončí vaším vykrvácením. Izrael tedy podniká přesně to, co je maximálně racionální z hlediska dosažení jeho cíle – likvidace všech bezpečnostních hrozeb.

Co bude následovat? To je jenom jiná verze otázky, jak bude Izrael nadále postupovat. Což vede k otázce, jaké má možnosti. Na to se ostatně ptám každého bojovníka proti „palestinské genocidě“. Má Izrael možnost postupovat jinak? Pokud ano, tak jak?

Jednoho mého čtenáře tak otázka tak rozzuřila, že zrušil odběr druhého pohledu. V soukromí občas někdo řekne, že vyhlazení židovské populace by bylo správné, protože Židé stejně působí samé problémy. A třetí variantou je to, co nedávno řekl senátor Fischer: „Chybí mi nabídka pro Palestince, kteří by měli vizi, že budou mít samostatný stát, že budou moci žít v kooperaci a v pokoji s těmi, kdo jsou okolo.“

Svatá prostoto! Takže když řezali hlavy a upalovali zaživa, tak tím vlastně vyjadřovali, že chtěli žít v míru. Jenom jsme to špatně pochopili. Kdybychom jim dodali tanky a rakety, potom by už míru nic nebránilo.

Nezbývá než konstatovat, že pokud se lidé s touhle šílenou naivitou dostali do funkcí, kde by mohli ovlivnit politiku bezpečnostní, migrační či vůči muslimské komunitě, stala by se jejich naivita vražednou hrozbou pro celý národ.