Druhý pohled z 23.11.: O generačních patologiích

Často slyšíme o tom, že další generace je jiná v tom smyslu, že se častěji objevují nebo dokonce převažují jiné povahové rysy. Velmi často to zní znepokojeně a to znepokojení je oprávněné. Třeba když přibývá těch rysů, které jsou dlouhodobě pokládány za patologické. Velmi často jsou ta tvrzení problematická, protože nemáme žádný spolehlivý způsob jak měřit kupříkladu povahové rysy mladých lidí v 50. letech 20. století, nicméně tenhle aspekt teď ponechávám stranou.

V každém případě jsou ty změny spojeny s pocitem čehosi nevratného a přelomového. Předchozí generace nebyly přecitlivělé, od téhle generace už budou lidé přecitlivějí. Jako by se střídaly dvě dějinné epochy.

Jenže ve skutečnosti mívá spíše charakter vln, které přijdou a zase odezní (jako je tomu s trangenderovou mánií). Americký psycholog Martin Seligman tvrdí, že takových vln proběhla celá řada.

Jenže velmi často to má spíš charakter vlny – přijde a zase odezní. Každá působila naprosto průlomově a žádná z nich nevydržela:

• V šedesátých letech přišla vlna hedonismu. Užívej skvělých pocitů a stavů a neřeš následky.
• V sedmdesátých letech už hedonismus odezníval a nastupoval narcismus. Každý může a má být okouzlen svou vlastní úžasností.
• V osmdesátých letech už bylo obojí okrajové a naopak vrcholila vlna totálního soustřední na kariérový úspěch a peníze (to se týká USA, k nám to přišlo později)
• Následovala dekáda apatie.
• Dalším trendem byl návrat zájmu o osobní charakter, což bylo téma, která převažovalo před masivním nástupem psychologie. To napsal Seligman před více než deseti lety.

Nevíme, jaké vlny budou následovat. Obecné poučení z toho ale je, že žádná taková vlna není zdaleka tak masivní a už vůbec ne tak trvalá, jak to v té chvíli působí.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.