Druhý pohled z 23.2.: O sebevraždách

V poslední době dostávám poměrně často dotazy, proč přibývá sebevražd. Posluchači zpravidla chtějí slyšet, že mizí tradiční morálka, rozpadají se rodiny, lidé jsou příliš sobečtí atd. Nebo existuje lepší vysvětlení? Ano, existuje. Ono totiž sebevražd nepřibývá.

Když se podíváte na graf Českého statistického úřadu, nejzajímavější je ta oranžová čára (počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel). Od poloviny 70. let počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel trvale klesá, bez ohledu na politický režim. Jen ekonomické krize sebevražednost dočasně zvyšují. Je zajímavé, že nárůst za covidu nebyl srovnatelný s předchozím Kalouskovým řáděním na ministerstvu financí.

Čím je ten dlouhodobý setrvalý pokles dán? Nejčastěji uváděným zdůvodněním je lepší terapie. Je k dispozici víc terapeutů a jsou k dispozici lepší psychofarmaka. Je to vlastně světlá stránka něčeho, nad čím slyšíme neustálé nářky. Neustálé nářky, že se dnes každý cítí psychickým případem a že příliš mnoho lidí jí andepresiva. Prý by si lidé neměli tolik vymýšlet a raději dělat něco pořádného. V některých případech je to kritika oprávněná, jenže v těch starších domněle lepších dobách si lidé nevymýšleli a tiše páchali sebevraždy.

A ještě něco. Všimněte si prudkého poklesu sebevražd po roce 1948. Tedy v období nucené kolektivizace, všudypřítomné tajné policie, zabavování majetků, vyhánění z luxusních bytů…Jenže také zmizela nezaměstnanost, nejtíživější bída a bankroty živností. A jak ukazují čísla, tehdejší volnotržní problémy představovaly větší problém pro více lidí než bolševický teror. Je zajímavé, jak radikálně jiný je dnešní obraz té doby.

Pokud vám tyto každodenní poznámky připadají přínosné, staňte se odběratelem Plné verze Hamplova druhého pohledu (a vlastně takovým jeho patronem). Za velmi drobný příspěvek získáte nějaké texty navíc a glosy každé ráno v e-mailu. Přihlásit se můžete zde.