Druhý pohled z 23.6.: Varování profesora Krejčího

Když se rozpadá globální liberální pořádek založený na americké dominanci, pochopitelně z toho máme v České republice radost, protože ten pořádek byl pro nás extrémně nevýhodný. Tedy přesněji: mají z toho radost ti, kdo jsou schopni tyhle složitější záležitosti promýšlet.

Jenže ono to má i temnou stranu, která unikala pozornosti a před kterou delší dobu varuje profesor Krejčí. A sice, že když svět přestane být ovládán jedním impériem, stává se nevypočitatelným, chaotickým a přibývá konfliktů mezi jednotlivými hráči. O situaci na Blízkém východě, kde spolu válčí dva státy s ambicí být regionální mocností , se píše dostatečně. Jen je dobré připomenout, že méně výraznými účastníky proti-iránské koalice jsou i Saudská Arábie, Jordánsko a Egypt. Vedle toho nadále probíhá konflikt mezi Pákistánem a Indií (i když nedochází k leteckým bitvám) a napětí trvá na dalších místech.

To všechno se nás týká jen nepatrně nebo vůbec. Dokonce i výkyvy v cenách ropy, které může způsobit válka na Blízkém východě, jsou málo významné v porovnání s Green Dealem a kousky české vlády. Jenže ona to nemusí být jen záležitost geograficky vzdálená. Dokážeme si docela dobře představit ozbrojený konflikt mezi Tureckem a Řeckem. A možné méně představitelný, ale nikoliv nemožný, je třeba konflikt mezi Německem a Polskem či mezi Francií a Německem.

Netvrdím, že se to nutně musí stát, ale žijeme ve světě, kde to není nemyslitelné. Ne nadarmo se pro svět podléhající jedinému impériu používají výrazy jako „Pax Romana“ nebo „Pax Americana“, tedy římský mír nebo americký mír. Jednou z možných alternativ je válka všech proti všem.