Druhý pohled z 24.4.: Metapřemýšlení

David Hunter ve své učebnici kritického myšlení tvrdí, že za rozumný lze označit pouze takový přístup, kdy

• dokážu přesně popsat, jak jsem k určitému závěru dospěl,
• dokážu přemýšlet o myšlenkovém postupu, který jsem použil – dokážu uvažovat o tom, zda je spolehlivý, kdy jindy byl aplikován a kde jsou jeho kritická místa náchylná k chybám.

Zkrátka tehdy, kdy se dokážu podívat na vlastní myšlení zvenčí, srovnatelně, jako bych posuzoval třeba myšlení australského honáka, který řeší, kdo mu ukradl ovce: se zájmem, ale nezaujatě, a samozřejmě tomu věnovat dostatek času.

Ale kdy jste naposledy mluvili s někým, kdo věnoval hodinu tomu, aby přemýšlel, jakým postupem dospěl k nějakému názoru a zda je tento postup dostatečně spolehlivý? V drtivé většině případů tím přece nepotřebujeme ztrácet čas. Věci jsou přece tak jasné! Celý svět volá, že je to přesně takhle. Každou minutou dostáváme další a další přesvědčivé doklady. Samozřejmě existují lidé, kteří to vidí úplně jinak. Což je zcela jistě tím, že jsou hloupí, zfanatizovaní, mají vymyté mozky. Jak jinak.

Takhle se projevuje naivní myšlení. Když na člověka s takto pevným přesvědčením narazíte, můžete se vsadit, že nebude ochoten věnovat ani pět vteřin přemýšlení tomu, jak k němu dospěl. Zato bude ochoten strávit celé hodiny hádkami nebo sestavováním dlouhých seznamů důkazů.

Dobrým poznávacím znamením naivity jsou „názory založené na faktech“. Přemýšlivější lidé vědí, že nic takového neexistuje a existovat nemůže.

Pozor, to není jen o myšlenkových zkratkách. Je to také o slušnosti a poctivosti. O tom, zda si člověk při střetu s protinázorem řekne: „Moment, jak jsem k tomu vlastně dospěl? Nemohl jsem udělat chybu?“ – anebo zda odpůrce jednoduše vymaže z telefonního seznamu.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.