Druhý pohled z 24.7.: Vysněná role lokaje

Ten asi největší podvod (a největší zklamání) od roku 1989 spočíval v tom, že nám lhali, že můžeme být rovnoprávnými občany západního světa, plně zapojenými do jejich ekonomiky, vědy, vzdělávacího systému atd. Tvrdila to nejen přímá propaganda v médiích a celá plejáda analytiků a politických filosofů, ale také třeba ekonomové, když propagovali zjevně chybné teorie o tom, že trh hodnotí všechny lidi stejně apod. Taková hloupost! Spolu s tím jsme věřili tomu nesmyslu, že když se doučíme nějaké dovednosti, tak se tam prostě prosadíme. Ve skutečnosti se černoch nemůže doučit být černochem a Středoevropan se nemůže doučit být Anglosasem. Vždycky pro ně budete póvl.

Logická odpověď by měla být, že když k nám přistupují takhle, tak nebudeme naříkat, ale zařídíme se podle toho. Jsme sice příslušníky společného civilizačního prostoru (respektive Západ najdete spíš v České republice než ve Francii, Anglii nebo Německu), ale ekonomicky a politicky si vytvoříme svůj prostor.

Přesně o tom je do značné míry diskuze kolem hesla „Patříme na Západ“. Máme předstírat, že nás západní panstvo akceptuje, nebo máme začít milovat roli ponížených služebníčků, nebo si máme budovat svůj vlastní svět? Člověk by mohl čekat, že ta radikálně prozápadní strana si pořád dělá iluze, že jsou rovnoprávnými občany západního světa. Ani náhodou! Přečtěte si, co říká Aňa Geislerová v Českém rozhlase: „Na herce z východní Evropy se pohlíží stereotypně. Běžná sada nabídek je prostitutka, žena mafiána nebo uklízečka. Všechny tyhle role S RADOSTÍ BERU, protože mě to baví, ale bylo by fajn změnit úhel pohledu.“ Proč má být člověk doma knížetem, když může být u bohatšího souseda lokejem, že.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.