Druhý pohled z 25.3.: O Kennedym

Dostávám otázky na amerického ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho a odpovídám komentářem Ann Coulterové ke stejné osobě: „Nepřítel mého nepřítele je můj spojenec.“

Skutečnost je taková, že Donald Trump neměl na výběr. Robert F. Kennedy usiloval o pozici v Obamově vládě, byl velmi aktivní v Demokratické straně a kdyby od Trumpa nedostal lepší nabídku, byla by dnes americkou prezidentkou Kamala Harrisová. Hlasy pověrčivých podivínů se počítají stejně jako jakékoliv jiné hlasy a při velmi těsných volbách jsou to hlasy rozhodující.

V první fázi to může jít i dobře dohromady s úspornými programy. Když lidé dostanou místo léků radu, aby se mazali tresčím olejem, ušetří se. Nevýhodou ovšem je, že někteří z nich zemřou a další budou mít dlouhodobé následky. Kdyby žil Kennedy v České republice, určitě by měl silné zdůvodnění, proč chránit děti před zlými korporátními antibiotiky. Dříve či později ale přijdou následky, které bude zapotřebí řešit.

Mnohem lépe si poradili na Slovensku, kde Peter Kotlár dostal speciální funkci, kde sice dělá šílenou ostudu, ale nemůže nikomu reálně uškodit.

Jakkoliv je mi to osobně proti mysli, uznávám, že je to celkově rozumný přístup. Pokud se podaří obnovit průmyslovou společnost (která je ze své povahy racionální), všechny tyhle příšerné pověry odezní samy.

A na závěr užitečná pomůcka. Poctiví lidé mluví o hypotézách, studiích, testování a především o srovnávání pravděpodobností. V mluvě poctivých expertů je drtivá většina záležitostí někde mezi (nikdy žádný preparát není ani čistě experimentální ani dokonale otestovaný), takže volba je otázkou přiměřenosti a porovnávání rizik. V rétorice šarlatánů se zakrývá, odhaluje a manipuluje, a slovník je plný jednoznačných emotivních výrazů. Zatímco poctiví racionální lidé si uvědomují, že nic na světě není ideální, šarlatáni požadují dokonalou čistotu.