Druhý pohled z 5.7.: O smyslu českých dějin

Slavíme dnes státní svátek, který byl ještě předloni naprosto bezproblémový a najednou se stává minimálně rozpačitým. Oni totiž ti věrozvěstové nepřišli z New Yorku ani z Londýna, ale z Byzance, což v kontextu dalších dějin znamená z Moskvy. To se do českých dějin moc nehodí.

Jenže moment! Do jakých českých dějin? České dějiny, jak jim rozuměli obrozenci od Palackého po Masaryka, jsou nebezpečné a měly by být vymýceny ze škol, jak nás už před časem poučil generalissimus Koudelka. Tak dobře, to se prostě občas stává, že dojde k takové politické změně, že vítězové potřebují vyměnit i dějiny. A ono by bylo možné zkonstruovat nové dějiny, kde budou Češi vystupovat jako bojovníci za ovládnutí východních stepí a podmanění tamních barbarů. Konec konců, takové dějiny mají Poláci.

Jenže narážíme na vládnoucí vrstvu, jejímž základním rysem je kolosální neschopnost. Takže na výrobě nových dějin se ani nezačalo pracovat. Máme tedy Karla IV, pak rok 1968 a možná ještě příchod bělohorských osvoboditelů, kteří nám přinesli kulturu a svobodu především pálením českých knih a zavedením nejtěžšího nevolnictví, jaké kdy české země poznaly. K tomu samozřejmě boj za právo nechat se vykastrovat a podíl na lovu černých otroků v Africe. Jednotlivé zlomky nevytvářejí souvislý obraz a provládní intelektuálové nejspíš ani nechápu, proč by měl být nějaký souvislý obraz vytvářen. Beztak je pravda každých pár měsíců jiná.

O korporátní svobodě

Včera jsem upozorňoval, jak bojovníci za svobodný svět okázale (a dokonce přehnaně) vystavují na odiv cenzuru a neustálý dohled nad všemi obyvateli. Jak je to slučitelné s povinností bojovat proti diktaturám? Velmi snadno! Svoboda totiž nespočívá v tom, že si můžete žít podle svého. Svoboda spočívá v tom, že korporacím rostou zisky. Nedělám si legraci. Ví to každý, kdo studoval liberální ekonomii.

Studium toho oboru vám totiž umožní pochopit, že korporátní zisk – to je jenom součet tisíců a milionů svobodných transakcí. Velké zisky, hodně svobody.

Možná vás napadá jedovatá otázka, co je svobodného na tom, že zajdete do jednoho ze dvou nebo tří supermarketů vlastněných stejnou finanční skupinou a vyberete si tam ze tří tyčinek produkovaných stejnou potravinářskou korporací. Možná vás dokonce napadne, že se to víc podobá přídělovému systému než svobodnému trhu. Ale od toho je tu strategická komunikace, aby vám to vyhnala z hlavy.